Dřín 'Rutlan', prodávaný pod obchodním názvem Ruth Ellen®, je kříženec dřínu květnatého a dřínu japonského (Cornus x rutgersensis 'Rutlan'). Vznikl ve šlechtitelském programu Rutgers University; podle patentu jde o kříženec první generace, matkou byl Cornus kousa, otcem Cornus florida 'Hillenmeyer'. Čistý dřín květnatý to tedy není, i když se tak v obchodě běžně vede: platné vědecké jméno kříženci dostali až v roce 2015. Rozdíl je podstatný, protože kříženec má jiné zdraví, jinou dobu kvetení i jiný habitus než oba rodiče.
Habitus je zprvu vzpřímený, s věkem se rozkládá do širokého, hustě zavětveného stromku olistěného téměř až k zemi, nakonec širšího než vysokého. Tím se podobá dřínu květnatému, kdežto dřín japonský roste úžeji a vázovitě. List je vejčitý až elipsovitý, tmavě zelený, podle patentu 9-14 cm dlouhý a 4-7 cm široký. Květenství nese čtyři bílé zákrovní listeny, zakulacené až mírně obvejčité s krátkou špičkou. Rozvírají se naplocho a nepřekrývají se, takže mezi nimi zůstává vidět zelenavý terč pravých kvítků a celek působí jako jeden plochý květ o průměru 8-10 cm. Listeny zůstávají bílé, do růžova se nebarví.
Kvetení spadá do května. Podle patentu začíná dva až tři dny předtím, než dokvetou nejpozdnější dříny květnaté, a končí několik dní před nástupem dřínu japonského - mezi rodiči tedy stojí uprostřed a z rutgerských kříženců patří k nejranějším. Listeny drží několik týdnů. Odrůda je vysoce sterilní, plně vyvinuté plody se u ní nepozorovaly. Na podzim se list barví do švestkově purpurových a červenofialových tónů, v zimě zůstává nízké, hustě rozložené zavětvení.
Odolnost proti chorobám je důvod, proč rutgerská série vznikla, ale u 'Rutlan' je doložená nerovnoměrně. V nezávislém pokusu Ranneyho, Granda a Knightena z roku 1995 vyšla proti antraknóze dřínů (Discula destructiva) jako středně odolná: poškození listů bylo mnohem nižší než u semenáčů dřínu květnatého, které uhynuly, ale vyšší než u kříženců Stellar Pink, Stardust a Celestial. Proti padlí tentýž pokus naopak 'Rutlan' zařadil mezi nejhůře napadené, s více než 70 % zasažené listové plochy, zatímco šlechtitel i řada školek jí odolnost proti padlí připisují. Proti obaleči dřínovému je odolnost doložená pozorováním šlechtitele.
Stanoviště snese slunné i mírně zastíněné, plné kvetení ale přichází na slunci a v závětří, kde dřevo dobře vyzrává. Půda má být humózní, hluboká, stále mírně vlhká a přitom propustná, reakcí kyselá až neutrální; vápnitá a zásaditá půda dřínům nevyhovuje, trvale mokré místo také ne. Kořenový systém je velmi plochý, takže na sucho reaguje vadnutím listu dřív než okolní dřeviny a při delším suchu i odumíráním výhonů. Mrazuvzdornost udává šlechtitel na úrovni zóny 6a, tedy zhruba do -21 až -23 °C; evropské katalogy jsou opatrnější a uvádějí zónu 6b, asi do -18 °C.
Roste středně rychle a je nápadně bujný: původní strom měl podle patentu po devatenácti letech 5,5 m na výšku a 6,7 m v šířce. Americké zdroje udávají konečnou velikost 4-5,5 m při šířce až 7 m, evropské katalogy 6-8 m na výšku i šířku. Údaje se rozcházejí, poměr ale drží - šířka je nejméně tak velká jako výška.
Uplatní se jako solitéra na travnatou plochu, do předzahrádky nebo na okraj skupiny, kde má prostor doširoka. Dobře se snáší s rododendrony, azalkami a vřesovištními rostlinami, které mají stejné nároky na půdu. Nízká široká koruna dává hustý stín, pro podsadbu tak zbývají jen stínomilné trvalky. Do stísněného místa u domu nebo těsně k cestě se nehodí. Od Královské zahradnické společnosti má ocenění Award of Garden Merit.
Rutgerské dříny vznikly na Rutgers University v New Jersey, kde je od sedmdesátých let šlechtil Elwin R. Orton mladší (1930-2025). Americkým dřínům květnatým tehdy hrozila antraknóza dřínů, a Orton je proto křížil s asijským dřínem japonským, který je k chorobě odolnější. Šest kříženců uvedl na trh v devadesátých letech jako sérii Stellar. Jejich odrůdová jména mají všechna předponu Rut- podle univerzity: 'Rutlan', 'Rutban', 'Rutgan'. 'Rutlan' je registrované odrůdové jméno, Ruth Ellen® je obchodní značka, pod kterou se prodává. Platné botanické jméno pro celou skupinu, Cornus x rutgersensis, publikovali Mattera, Molnar a Struwe až v roce 2015. Předtím se kříženci desítky let obchodovali bez vědeckého jména a dodnes se často vedou pod jedním z rodičů.