Dřín japonský 'Milky Way' (Cornus kousa 'Milky Way') je bíle kvetoucí odrůda východoasijského dřínu japonského. Na skladové kartě i v části obchodu se vede jako dřín květnatý, to je ale české jméno pro americký Cornus florida - jiný druh s jiným chováním. Od ostatních bílých odrůd dřínu japonského se 'Milky Way' odlišuje mimořádnou bohatostí kvetení a stejně vydatným plozením, ne velikostí ani šířkou listenů. Zvláštností je, že nejde o jediný klon: pod tímto jménem se prodává skupina příbuzných semenáčů, takže jednotlivé rostliny se mohou v detailech lišit.
Zamlada roste vzpřímeně a úzce, koruna má tvar široce rozevřeného V až obráceného vějíře. S věkem se rozkládá do šířky, zavětvení se vrství do nápadných vodorovných etáží a obrys se zakulacuje. Starší kmen a silnější větve se olupují v nepravidelných plátcích a odhalují mozaiku šedavé, béžové a mahagonově hnědé barvy; mladé rostliny tuto zimní kresbu ještě nemají. List je vejčitý, zašpičatělý, středně až tmavě zelený, na spodní straně našedlý, s mírně zvlněným okrajem.
Pravé kvítky jsou drobné, zelenožluté a sedí v hustém polokulovitém klubku. Nápadné jsou čtyři zákrovní listeny pod nimi: čistě bílé, úzce vejčité až kopinaté a dlouze zašpičatělé, takže celek působí jako čtyřcípá hvězda o průměru asi 8-12 cm. Právě listenů nasazuje tato odrůda tolik, že v plném květu kryjí listy. Zůstávají okrasné podstatně déle než běžný květ - u dřínu japonského se udává zhruba čtyři až šest týdnů. Plod je souplodí o velikosti 2-3 cm, tvarem i povrchem připomíná malinu nebo litchi; slupka je malinově růžová až červená, dužnina oranžová, sladká a krémová s lehce nahořklým dozvukem a velkými semeny.
Sezónní průběh se od dřínu květnatého liší zásadně. Dřín japonský kvete až po olistění, přibližně o dva až tři týdny později, v našich podmínkách tedy od konce května do června, kdy bílé listeny vystupují nad svěže zelený list. Plody zrají od konce srpna do září a drží do října, pokud je dřív neseberou ptáci. Na podzim se list barví do červené, karmínové a červenofialové a vybarvení vydrží několik týdnů.
Stanoviště snese slunné i polostinné, plného kvetení a plození ale dosahuje na slunci. Půda má být humózní, propustná, trvale mírně vlhká a reakcí kyselá až neutrální; na vápnitých a plytkých zásaditých půdách list žloutne a rostlina strádá, trvale mokré místo škodí stejně. Kořeny jsou plošné a jemně rozvětvené, takže letní sucho se na listu projeví rychle. Proti antraknóze dřínů je dřín japonský výrazně odolnější než dřín květnatý: v pokusu Ranneyho, Granda a Knightena semenáče Cornus florida uhynuly do posledního, zatímco zkoušený klon 'Milky Way' patřil k odolným. Protože ale 'Milky Way' jednotný klon není, nelze tuto odolnost automaticky čekat u každé rostliny prodávané pod tím jménem.
Roste pomalu, přírůstek se udává kolem 20-25 cm za rok, a kvést začíná mladý - to byl jeden z důvodů původního výběru. Konečná velikost se mezi zdroji rozchází: evropské školky udávají 4-6 m na výšku a šířku 2,5 až 6 m, americké pro staré stromy 6-9 m. Pro běžnou zahradu je realistický malý strom nebo vícekmen do 4-6 m. Uplatní se jako solitéra na travnaté ploše, u terasy nebo v předzahrádce; dobře se snáší s rododendrony, azalkami a dalšími vřesovištními rostlinami, které mají stejné nároky na půdu. Mladé rostliny snesou i nádobu.
Jméno 'Milky Way' vzniklo v americké školce Wayside Gardens v Ohiu. Z několika tisíc semenáčů tam v šedesátých letech vybrali asi patnáct podobně vypadajících rostlin, které rostly bujně a kvetly brzy, a roku 1967 je uvedli na trh pod jedním jménem - Mléčná dráha, podle množství bílých květů. Není to tedy jeden klon, ale semenná linie; z jednoho jejího semenáče byl později vybrán jednotný klon 'Milky Way Select'. Druhé nedorozumění se týká českého jména: dřín květnatý je americký Cornus florida, zatímco Cornus kousa je dřín japonský. Záměna je v obchodě běžná, protože oba druhy kvetou podobně velkými bílými listeny. Zařazení odrůdy k var. chinensis, jak ji vede řada školek, je navíc jen pravděpodobné, nikoli doložené.