Dřín květnatý (Cornus florida) je opadavý velký keř nebo malý strom z východu Severní Ameriky. Pěstuje se pro bílé květenství, které se otevírá na dosud bezlistých větvích, takže bílá kresba stojí proti holému dřevu. V tom je hlavní rozdíl proti dřínu japonskému (Cornus kousa): ten rozkvétá o několik týdnů později, až s plně vyvinutým listem. Dřín květnatý kvete v květnu, dřín japonský v červnu.
Roste pomalu a dorůstá 4-6 m na výšku i na šířku. Zprvu je vzpřímený, s věkem se větve rozkládají do vodorovných pater a koruna se zplošťuje, takže šířka nakonec odpovídá výšce nebo ji převyšuje. List je vejčitý až elipsovitý, tmavě zelený, naspodu sivě zelený.
Vlastní kvítky jsou nenápadné a tvoří zelenavý terč o průměru asi 1 cm. Nápadné jsou čtyři zákrovní listeny kolem něj: široké, obvejčité a na konci zřetelně vykrojené; celé květenství měří 8-10 cm. Dřín japonský má listeny zašpičatělé, a to je v době kvetení nejspolehlivější rozlišovací znak. Druhým je plod. Dřín květnatý nese lesklé červené vejčité bobulky do 1,5 cm, po několika v chomáčku, které pro člověka nejsou jedlé; dřín japonský má jediné složené souplodí o průměru 2-3 cm, jedlé. Plody dozrávají v září a říjnu, kdy se list barví šarlatově až vínově a fialově.
Slabinou druhu je zdraví. K antraknóze dřínů patří mezi nejnáchylnější druhy rodu, zatímco dřín japonský je k ní vysoce odolný. Chorobě nahrává dlouhé ovlhčení listu, stín a vlhký vzduch; v Evropě se vyskytuje jen místně a z Česka hlášena není. Náchylný je i k padlí.
Vyhovuje mu slunné až polostinné místo, například dopolední slunce s odpoledním polostínem. Důležité je závětří: květní pupeny se zakládají už na podzim a ve volné, mrazivé poloze namrzají. Zemina musí být kyselá až neutrální, s optimem pH 5,5-6,5, humózní, hluboká, propustná a po celý rok mírně vlhká. Na vysychavých vápnitých místech strom žloutne, slabě roste a nekvete, stojící vodu nesnáší. Kořeny tvoří hustou síť v nejvyšší vrstvě půdy a jsou citlivé na vysychání i utužení, proto v suchém létě list vadne a zasychá po okrajích dřív než u okolních dřevin. Pomáhá trvalý mulč a kořenová mísa bez trávníku.
Dřevo je mrazuvzdorné do -29 °C, citlivější jsou květní pupeny. Uplatní se jako solitéra na travnaté ploše, na okraji skupiny dřevin nebo ve vřesovištní části zahrady s rododendrony a azalkami, které mají stejné nároky na půdu. Do městské ulice, na výhřevné vápnité stanoviště ani do vysychavého záhonu se nehodí.
Domovem dřínu květnatého je východ Severní Ameriky od Nové Anglie po severní Floridu a východní Texas. V Evropě se pěstuje od počátku 18. století. Rodové jméno Cornus odkazuje na latinské cornu, roh, podle tvrdosti dřeva; druhové jméno florida znamená bohatě kvetoucí a český název je jeho přímým překladem. Ve Spojených státech je státním stromem Virginie a Missouri a státním květem Severní Karolíny; vysazovali ho Thomas Jefferson i George Washington.