Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý velký keř až malý strom z horských lesů Japonska, Koreje, Tchaj-wanu a Číny. Tato karta patří základnímu druhu, nikoli pojmenované odrůdě, a v tom je hlavní praktický rozdíl. Druh se rozmnožuje semenem a je cizosprašný, takže každý jedinec je originál: semenáče se liší velikostí a tvarem zákrovních listenů, odstínem bílé (někdy s krémovým nebo slabě růžovým nádechem), bohatostí kvetení i velikostí a chutí plodů. Novější studie řadí semenáče od týchž matek i k různým varietám nebo mezidruhovým křížencům. Druhý rozdíl je nástup kvetení: semenáč kvete obvykle až v pátém až sedmém roce, výjimečně po deseti, kdežto vegetativně množené odrůdy kvetou už jako mladé rostliny.
Habitus je zprvu vzpřímený a vázovitý, ve starším věku se zavětvení rozkládá do téměř vodorovných etáží a korunka se zakulacuje. Starší rostliny mají ozdobnou borku: šedohnědá kůra se odlupuje v nepravidelných plátech a odhaluje žlutohnědou až skořicovou kresbu, patrnou nejlépe v bezlistém stavu. List je úzce elipsovitý až vejčitý, 4-11 cm dlouhý, tmavě zelený, na rubu sivý. Zákrovní listeny jsou čtyři, 3-8 cm dlouhé, vejčité a na konci zřetelně zašpičatělé. Dřín květnatý (Cornus florida) má je naopak vykrojené, kvete v květnu na bezlistých větvích a nese jednotlivé červené bobulky.
Kvete v květnu a červnu, až na plně olistěné rostlině. Vlastní kvítky jsou drobné a zelenožluté, ve kulovité hlávce po dvaceti až čtyřiceti. Z celé hlávky dozrává jediné kulovité souplodí podobné jahodě nebo malině; velikost se podle zdrojů rozchází mezi 1-1,5 cm a 2-3 cm. Zbarvuje se růžově až karmínově červeně a dozrává od konce srpna do října. Dužnina je oranžová, jedlá a sladká, chutí blízká zralému kaki, slupka však drsná a nahořklá a semena vůči velikosti plodu velká; u semenáčů se chuť liší od výborné po mdlou nebo přeslazenou. Současně se list barví purpurově červeně až šarlatově a vydrží tři až pět týdnů.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné a chráněné. Půda má být humózní, hluboká, propustná a trvale mírně vlhká, kyselá až slabě kyselá, optimum přibližně pH 5,5-6,5. Vápnité, plytké a vysychavé půdy druh nesnáší, na nich žloutne, slabě roste a nekvete; stojící voda mu škodí stejně. Kořenový systém je mělký a jemně vláknitý - v suchu proto list vadne dřív než u okolních dřevin a utužení ani zatravnění kořenové mísy nesnáší. K antraknóze dřínů (Discula destructiva) je výrazně odolnější než dřín květnatý, ne však imunní: tam, kde list zůstává trvale ovlhčený, například pod nadzemní závlahou, odolnost selhává. Pro české zahrady je to okrajové riziko: patogen je v Evropě hlášen jen z Německa, Itálie, Švýcarska a Velké Británie, z Česka podle databáze EPPO ne.
Roste pomalu, s věkem ještě pomaleji. Konečná velikost se podle zdroje rozchází: evropské katalogy uvádějí u typového druhu 3-6 m na výšku a 4-5 m v šířce, americké 5-9 m na výšku i šířku, botanická literatura u starých japonských jedinců až 12-15 m. Vedle typového druhu se v nabídce objevuje i var. chinensis z Číny - roste bujněji, dřív přechází z keře do stromu, dorůstá 5-10 m a má listeny asi 10 cm proti 8 cm u typu. Mrazuvzdornost je dobrá, lepší než u dřínu květnatého; čísla se rozcházejí mezi zónou 5 (asi do -26 až -29 °C) a zónou 6b (do -18 až -21 °C), české školky udávají -23 °C.
Uplatní se jako solitéra na trávníku a v předzahrádce nebo ve vřesovištní části zahrady s rododendrony a azalkami stejných nároků na půdu.
Planě roste dřín japonský v horských a smíšených lesích, v údolích a na březích potoků ve výšce 400-2200 m. Druhové jméno kousa je japonské lidové jméno rostliny; zapsal je Heinrich Bürger do rukopisného seznamu téměř 1800 japonských jmen rostlin, který sestavil v letech 1825-1832 při práci s Philippem von Sieboldem, a jako vědecké jméno je publikoval Hance. V Japonsku se dřín dnes běžně říká jama-boši. Do Spojených států dorazily první japonské rostliny roku 1875 zásluhou Thomase Hogga, do Británie je zavedly Veitchovy školky roku 1892, ale dlouho zůstával málo známý. Čínskou varietu chinensis přivezl až roku 1907 Ernest Wilson ze západního Chu-peje pro Arnoldovo arboretum.