Dřín japonský
Vlastnosti rostliny:
olistění v zimě
barva květu
začátek kvetení (měsíc)
barva plodu
min. běžná výška rostliny (v m)
3-6 m
min. běžná šířka rostliny (v m)
4-5 m
běžná mrazuvzdornost rostliny (ve °C)
-29 °C
nároky na slunce
slunce až polostín – aspoň 3 hodiny denně
nároky na půdu
mírně kyselá půda – bez vápna
nároky na vláhu
vlhčí půda – nesmí vyschnout
obvyklá výška
3 až 7 m – po hřeben střechy
mrazuvzdornost u nás
všude v ČR – i v horách
hlavní období kvetení
3. začátek léta (hlavně červen)

Dřín japonský

Cornus kousa
Popis:
Základní druh množený semenem, ne pojmenovaná odrůda. Každý jedinec je proto trochu jiný ve velikosti listenů, odstínu bílé i chuti plodů a kvést začíná až v pátém až sedmém roce. Kvete v květnu a červnu na olistěných větvích a na podzim nese jedlá červená souplodí. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v květináči 45 l

obvod kmínku 8-10 cm

SKLADEM 3 ks
 10 900,00 Kč/ks
10 900,00 Kč/ks
RO010309
Možnosti odeslání: osobní odběr, dovezeme my

Zařazeno v kategoriích:

Dlouhý popis:

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý velký keř až malý strom z horských lesů Japonska, Koreje, Tchaj-wanu a Číny. Tato karta patří základnímu druhu, ne pojmenované odrůdě. Druh se množí semenem a je cizosprašný, takže každý semenáč je originál: rostliny se liší velikostí a tvarem zákrovních listenů, odstínem bílé, někdy s krémovým nebo slabě růžovým nádechem, bohatostí kvetení i velikostí a chutí plodů. Semenáč také začíná kvést později, obvykle v pátém až sedmém roce, kdežto vegetativně množené odrůdy kvetou už jako mladé rostliny.

Roste pomalu a s věkem ještě zvolňuje. Dorůstá 3-6 m na výšku a 4-5 m na šířku. V mládí je vzpřímený a vázovitý, později se větve rozkládají do téměř vodorovných pater a koruna se zakulacuje. Starší rostliny zdobí borka: šedohnědá kůra se odlupuje v nepravidelných plátech a odhaluje žlutohnědou až skořicovou kresbu, která vynikne hlavně v zimě. List je úzce elipsovitý až vejčitý, 4-11 cm dlouhý, tmavě zelený, na rubu sivý.

Kvete v květnu a červnu, až na plně olistěné rostlině. Čtyři zákrovní listeny jsou 3-8 cm dlouhé, vejčité a na konci zašpičatělé; drobné zelenožluté kvítky sedí po dvaceti až čtyřiceti v kulovité hlávce uprostřed. Dřín květnatý (Cornus florida) má listeny naopak vykrojené, kvete v květnu na bezlistých větvích a nese jednotlivé červené bobulky. Z každé hlávky dřínu japonského dozrává jediné kulovité souplodí podobné jahodě, velké kolem 2 cm, růžové až karmínově červené. Zraje od konce srpna do října. Dužnina je oranžová, jedlá a sladká, chutí blízká zralému kaki, slupka drsná a nahořklá a semena velká; u semenáčů se chuť liší od výborné po mdlou. Ve stejné době se list barví purpurově červeně až šarlatově a barvu drží tři až pět týdnů.

Vedle typového druhu se nabízí i čínská var. chinensis. Roste bujněji, dřív přechází z keře do stromu, dorůstá 5-10 m a má listeny asi 10 cm proti 8 cm u typu.

Stanoviště má být slunné až polostinné a chráněné. Druh žádá humózní, hlubokou a propustnou půdu, která nevysychá, s kyselou až slabě kyselou reakcí kolem pH 5,5-6,5. Na vápnitých, plytkých a vysychavých půdách žloutne a špatně kvete a stejně mu škodí stojící voda. Kořeny jsou mělké a jemně vláknité, v suchu proto list vadne brzy; utužení ani zatravnění kořenové mísy druh nesnáší. K antraknóze dřínů je výrazně odolnější než dřín květnatý, imunní však není: kde list zůstává trvale mokrý, například pod nadzemní závlahou, může onemocnět.

Mrazy snáší do -29 °C. Uplatní se jako solitéra na trávníku, v předzahrádce nebo mezi rododendrony a azalkami ve vřesovištní části zahrady.

Planě roste dřín japonský v horských a smíšených lesích, v údolích a na březích potoků ve výšce 400-2200 m. Druhové jméno kousa je japonské lidové jméno rostliny; Heinrich Bürger je zapsal do rukopisného seznamu téměř 1800 japonských jmen rostlin, který sestavil v letech 1825-1832 při práci s Philippem von Sieboldem. V Japonsku se mu dnes běžně říká jama-boši. Do Spojených států dorazily první rostliny roku 1875 zásluhou Thomase Hogga, do Británie roku 1892. Čínskou varietu přivezl roku 1907 Ernest Wilson ze západního Chu-peje.

Základní charakteristika rostliny

Výška a šířka3-6 m na 4-5 m
Habituspomalu rostoucí velký keř až malý strom, zprvu vázovitý, později vodorovně patrovitý
Květčtyři bílé zašpičatělé listeny 3-8 cm
KveteníV-VI, po olistění; semenáč poprvé v 5.-7. roce
Plodyrůžové až karmínově červené souplodí kolem 2 cm, konec srpna až říjen, jedlé
Podzimlist purpurově červený až šarlatový, tři až pět týdnů
Kůrau starších rostlin se odlupuje v plátech, žlutohnědá až skořicová kresba
Stanovištěslunce až polostín, chráněné; humózní, propustná, mírně vlhká kyselá půda
Mrazuvzdornost-29 °C
Proměnlivostsemenáče se liší listeny, bohatostí kvetení i chutí plodů

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbabřezen až duben, případně říjen až listopadsázejte raději na jaře, mělký kořen se pak ujímá snáz; do jámy zapracujte kompost nebo rašelinu
Mulčováníduben a podzimdržte pod korunou 5-8 cm kůry nebo listí a v podkoruní nekopejte
Zálivkakvěten až zářízalévejte ke kořenům, nadzemní závlaha drží list mokrý a otevírá cestu antraknóze
Řezúnor až březenodstraňte pouze suché a poškozené větve, patra neprosvětlujte
Sklizeňzáří až říjenplody sbírejte plně vybarvené a mírně měkké, dužninu vymáčkněte ze slupky