Douglaska tisolistá 'Fastigiata' (Pseudotsuga menziesii 'Fastigiata') je stálezelený jehličnan s úzce vzpřímeným, sloupovitě kuželovitým vzrůstem. Větve stoupají šikmo vzhůru a koruna je hustá, pyramidální. Štíhlý obrys si strom drží i ve vysokém věku, takže na stejnou výšku zabere jen malou část plochy, kterou potřebuje běžná douglaska.
Tempo růstu je střední. Ročně přibude 15 až 30 cm a za deset let dosáhne výšky 1,5 až 3 m. Dlouho tak zůstává v rozměrech, které unese i větší zahrada. Růst se ale nezastaví: s věkem z ní vyroste vysoký úzký strom. Místo je proto lepší vybírat s ohledem na budoucí výšku, ne jen na prvních deset let, tedy dál od okapu, elektrického vedení a oken, kterým by časem brala světlo.
Jehlice jsou krátké a mají šedozelený až modrozelený odstín. Působí chladněji a světleji než tmavá zeleň čistého druhu a dobře vyniknou před tmavě zeleným pozadím. Stálezelená úzká silueta je výrazná i v zimě, kdy listnaté dřeviny kolem stojí holé.
Nároky na stanoviště jsou stejné jako u druhu. Roste na slunci i v polostínu, nejlépe v hluboké, čerstvé a humózní půdě kyselé až neutrální reakce. Vápnitá a zásaditá půda jí nesvědčí, zamokření a utužená zemina rovněž ne. Po zakořenění se se suchem a větrem vyrovná dobře. Zimu snáší bez ochrany, je plně mrazuvzdorná. Pozor je třeba dávat jen v prvních letech, kdy mladé rostliny poškozují pozdní jarní mrazy a zimní vysychání jehlic.
Od douglasky tisolisté se odlišuje ve třech věcech, podle kterých se mezi nimi vybírá. Roste pomaleji, zůstává úzká a nerozkládá korunu do šířky a jehlice má kratší, do modrozelena. Douglaska tisolistá je strom do parku a na rozlehlý pozemek, 'Fastigiata' se vejde i tam, kde je místa málo do šířky, ale dost do výšky.
Uplatní se jako solitéra v trávníku, v parku a ve větší zahradě, jako svislý akcent ve výsadbě nižších dřevin nebo v úzkém prostoru mezi budovami či podél cesty. Ve dvojici může rámovat vstup nebo průhled. Pravidelný tvar drží sama, tvarovací řez nepotřebuje.