Dochan psárkový 'Moudry' (Pennisetum alopecuroides 'Moudry') je trsnatá okrasná tráva, kterou od ostatních dochanů odlišuje především list: čepele jsou nápadně široké, lesklé a zbarvené do bronzově až tmavě zelené, takže rostlina působí hrubší a tmavší než jemnolistá 'Hameln'. Univerzitní srovnání ve Wisconsinu ji popisuje jako odrůdu se širšími listy a vzpřímenějšími květenstvími než ostatní typy; to je její doložená přednost. Klas je temně purpurově fialový až černohnědý; barvou klasu ji od odrůdy 'Black Beauty' odlišit nelze, zdroje obě popisují prakticky stejně. Rozdíl je v termínu kvetení a v listu.
Kvetení je u 'Moudry' pozdní a je to její slabé místo. Nastupuje v září a pokračuje do listopadu, tedy o tři až pět týdnů později než u základního druhu, a německé zdroje k tomu dodávají, že spolehlivě kvete jen v teplých chráněných polohách a v horkých letech. V podmínkách západních Čech je proto reálné, že v chladném nebo mokrém roce klasy nedozrají nebo se vůbec nerozvinou. Kdo chce mít klasy jisté, sáhne po dřív kvetoucí odrůdě. Volbou místa se to dá posunout: u zdi obrácené k jihu, ve štěrku nebo u zpevněné plochy, která v noci vydává teplo, klasy dozrávají, ve stinném vnitrozemním záhonu často ne.
Trs je hustý a vzpřímený, s květenstvími pevně stojícími nad listovou hmotou; na rozdíl od převislých klasů 'Hameln' se neklopí ani po dešti. Klas je silný, válcovitý, při zasychání přechází do stříbřitě šedé a tvar drží dlouho do zimy. Podzimní zbarvení listu je sporné: část zdrojů uvádí zlatožlutou, část u téhle odrůdy žádné podzimní barvení nepozoruje, takže se s ním nedá počítat jako s jistou vlastností. Rašení je pozdní, protože dochan hospodaří s teplem podobně jako kukuřice nebo proso - nové výhony se objeví teprve s prohřátou půdou na konci dubna nebo v květnu. U 'Moudry' se pozdní start sčítá s pozdním kvetením, takže celá sezona rostliny je stlačená do druhé poloviny roku.
Stanovištěm je plné slunce a teplé, před chladným prouděním chráněné místo. Půda propustná, středně živná. U dochanů rozhoduje o zimním přežití stav půdy, ne teploměr: stojící voda nad kořenovým krčkem zabije trs dřív než mráz, a na těžké zemině se proto vyplatí výsadbu nadzvednout a podsypat drtí. Mrazuvzdornost se u 'Moudry' uvádí přibližně -18 až -23 °C, na čem se většina evropských zdrojů shoduje; wisconsinské srovnání ji přitom řadí k méně mrazuvzdorným odrůdám druhu. Číslo samo je pro západní Čechy dostatečné, ale spolu s požadavkem na teplo kvůli kvetení z toho vychází jednotné doporučení: teplé, suché a chráněné místo.
S klasy dosahuje 60 až 90 centimetrů a do podobné šířky se rozkládá. Uvedené číslo je včetně klasů, samostatná výška listové kupy není v žádném zdroji oddělená a nedá se tedy uvést. Americké katalogy uvádějí šířku až 120 centimetrů, v evropských podmínkách se ale trs takto nerozloží. Roste trsovitě, bez podzemních výběžků. Samovýsev je klimaticky vázaný: v teplých státech USA je odrůda popisovaná jako silně vysévavá a vedená na sledovaném seznamu rizikových okrasných rostlin, kdežto německé školky ho nikdy nepozorovaly. Pro západní Čechy proto vychází jako střední riziko a samo pozdní kvetení ho omezuje. Semenáče navíc nejsou sortově čisté a od matečné rostliny se vzhledem liší.
Nejlépe funguje jako solitéra na teplém místě, kde vynikne stavba vzpřímených klasů, v menších skupinách a v nádobě, kterou lze postavit k prohřáté zdi. Řez patří do předjaří, do února nebo března; podzimní seříznutí otevírá dutá stébla vodě a zvyšuje riziko hniliny krčku. Ke kombinaci se nabízejí pozdní trvalky, které vrcholí ve stejném termínu - hvězdnice, ocúny, vysoké rozchodníky.
Kdo odrůdu vybral a po kom je pojmenovaná, se v dostupné literatuře nedohledá. Školkařské katalogy ji vedou jako japonský výběr v rámci tmavoklasé variety viridescens, tedy jako pojmenovaný klon rostliny, která se jinak rozmnožuje semenem. Jméno Moudry je středoevropské příjmení, česky moudrý, a v mezinárodním obchodu se píše bez diakritiky; osivové firmy navíc prodávají semena variety viridescens přímo pod obchodním názvem Moudry Grass, čímž se obě položky v nabídkách slévají. Druh sám pochází z východní Asie a Austrálie a jeho latinský přívlastek alopecuroides odkazuje na psárku, podle níž má rostlina i české jméno.