Dochan psárkový 'Black Beauty' (Pennisetum alopecuroides 'Black Beauty') je trsnatá okrasná tráva s nejtmavším klasem mezi vyššími dochany. Od světle kvetoucích odrůd typu 'Hameln' se liší barvou květenství: klasy jsou tmavě fialové až černohnědé a v šikmém světle na nich bývá patrný violetový lesk. Druhá odlišnost je časová. Kvetení začíná v srpnu a trvá do října, tedy přibližně o měsíc dřív než u odrůdy 'Moudry', která má klas stejně temný, ale rozvíjí ho až v září. Pro chladnější polohy je to rozhodující rozdíl, protože srpnový začátek dává klasům čas dozrát. Barvou klasu samotnou se tyhle dvě odrůdy rozlišit nedají, zdroje je popisují shodně; rozdíl je v termínu a v listu.
Trs je vzpřímeně klenutý, s užšími čepelemi střední zelené barvy a bez lesku - proti širokému lesklému listu 'Moudry' je to nejspolehlivější poznávací znak v nekvetoucím stavu. Na podzim list přechází do zlatožluté až zlatooranžové. Klasy jsou válcovité, hustě osiné, nesené na pevných stéblech nad listovou hmotou; po odkvětu zasychají do hnědobéžové a tvar drží dál. Délku klasu v centimetrech neuvádí žádný dostupný zdroj, proto tu není.
Sezona začíná pozdě. Dochany patří k travám s letním typem fotosyntézy C4 a na rozdíl od kostřav nebo ozdobnic čekají s rašením na prohřátou půdu, obvykle do konce dubna nebo do května; prázdné místo v záhonu na jaře tedy neznamená zimní výpadek. Hmota naroste během června a července, klasy nastupují v srpnu. Suché klasy a slámový list drží siluetu podle dostupných údajů až do konce února, takže záhon zůstává obsazený celou zimu.
Stanovištěm je plné slunce; v polostínu trs řídne a nasadí málo klasů. Půda má být propustná, středně živná, bez zimního zamokření. U celého rodu rozhoduje o přezimování víc drenáž než samotná minimální teplota: na jílu, kde voda v zimě stojí, uhnije kořenový krček i v mírné zimě, zatímco na propustné, v zimě vysýchající půdě snese trs podstatně víc mrazu. Mrazuvzdornost 'Black Beauty' je přitom nejhůř podloženým údajem celé skupiny. Jediný číselný zdroj uvádí rozsah přibližně -12 až -18 °C, německé školky píšou pouze "mrazuvzdorná" bez čísla a odrůda se tam běžně prodává k výsadbě do volné půdy. Praktický závěr: v západních Čechách ji lze pěstovat v záhonu, ale teplotní údaj je orientační, ne změřená hranice, a propustnému stanovišti se vyplatí dát přednost.
Konečná výška s klasy je 80 až 120 centimetrů, šířka trsu 60 až 90 centimetrů. Čísla výšky se mezi zdroji rozcházejí; rozsah 80 až 120 cm odpovídá německým školkařským katalogům a je pro naše podmínky realistický. Samostatná výška listové kupy bez klasů nikde publikovaná není, proto se tu neuvádí a není ani odhadnuta. Rostlina roste trsovitě, bez podzemních výběžků, obrys výsadby drží a konečné velikosti dosahuje za dvě až tři sezony.
V zahradě je 'Black Beauty' tmavým akcentem. Barva klasu je dost temná, aby fungovala proti šedolistým pelyňkům, žlutým třapatkám nebo bílým hvězdnicím. Hodí se jako solitéra, do menších skupin po třech až pěti rostlinách, do nádoby o objemu od pětadvaceti litrů a také k řezu; klasy řezané v plném květu drží barvu i v suché vazbě. Řez trsu patří výhradně na předjaří, do února nebo března. Podzimní seříznutí u dochanů zvyšuje riziko hniliny, protože voda zatéká do dutých stébel a stojí nad kořenovým krčkem.
Kdo a kdy 'Black Beauty' vyselektoval, se nedohledá: v evropských katalozích se objevuje bez jména šlechtitele i bez roku uvedení, což u starších školkařských výběrů okrasných trav není výjimka. Jistý je původ druhu - roste od japonských ostrovů po Austrálii, na otevřených travnatých plochách, náspech a světlých stráních. Latinský přívlastek alopecuroides míří na psárku (Alopecurus), jejíž klas druh tvarem připomíná, a z téhle podobnosti vychází i české jméno psárkový. Odrůdové jméno je popisné, doslova "černá krasavice", a vztahuje se k barvě klasu. Pod stejným názvem se v zahradnictví prodává i několik nepříbuzných rostlin, takže se latinské jméno u objednávky vyplatí kontrolovat.