Dochan psárkový (Pennisetum alopecuroides) je trsnatá okrasná travina teplé sezony. V nabídce je základní druh bez kultivaru, takže je vyšší, vzrůstnější a proměnlivější než šlechtěné odrůdy typu 'Hameln' nebo 'Little Bunny'. Rostliny ze semen se mezi sebou liší výškou i dobou nasazení květenství; kdo chce vyrovnaný pás, sáhne po odrůdě, u druhu je třeba s rozptylem počítat.
Trs je hustý, kulovitý až polokulovitý a nemá podzemní výběžky. Listy jsou úzké, obloukovitě prohnuté, středně až tmavě zelené. Na podzim se barví do zlatožluté až oranžově bronzové a později vyblednou do béžové. Květenstvím je válcovitý klas připomínající ocásek nebo štětku na lampy, dlouhý 10 až 16 centimetrů. Při rozkvětu je stříbřitě bílý až nazelenalý s purpurovým nádechem, později béžově hnědý. Klasy vyrůstají nad listy na pružných stéblech a se zráním se sklánějí přes okraj trsu, z čehož vzniká typický fontánový obrys.
Rok začíná i končí pozdě. Druh raší podle stanoviště až v druhé polovině dubna nebo na začátku května, takže záhon je celé předjaří prázdný a nejeden pěstitel ho tou dobou má za vymrzlý. Plnou velikost má trs v červenci. Kvete od srpna do října, jednotlivé semenáče i později. Po tvrdých mrazech se klasy rozpadají, samotný trs ale drží tvar do prosince až ledna.
Patří na plné slunce a do teplého, chráněného místa; v polostínu kvete slabě a raší ještě později. Půda má být propustná, středně vlhká a humózní, rozhodující je ale to, co se v ní děje v zimě. Stojící vodu ani ulehlou zeminu druh nesnáší a spojení chladu s mokrem v těžké půdě je hlavní příčinou zimních ztrát. Mráz snese do -18 °C, takže v západních Čechách na suchém místě přezimuje; na jílovitém nepropustném pozemku ale trs uhnije i v mírné zimě. Hrubý písek nebo drť ve výsadbové jámě pomůže víc než zimní kryt. Seřezává se až v předjaří, na výšku ruky nad zemí. Při podzimním sestřihu zatéká voda do dutých stébel, kdežto svázaný trs chrání srdéčko.
Listový trs dorůstá 60 až 80 centimetrů, s klasy 90 až 120 centimetrů, a široký je 60 až 90 centimetrů. Rozrůstá se pozvolna, drží obrys výsadby a po čtyřech až pěti letech se dá dělit. Na rozdíl od odrůd se ochotně vysévá a semenáčky se objevují i v trávníku a v trsech jiných travin; v západních Čechách se dají snadno vyplet, ale je dobré na ně myslet.
Hodí se do volných, přírodně pojatých výsadeb a stepních záhonů, kde se klasy rozsvítí proti nízkému podzimnímu slunci. Funguje jako solitéra i ve skupině, v pásech podél cest, jako protiváha tuhých trvalek a ve štěrku. Pozdní rašení se dá zakrýt jarními cibulovinami. Domovem druhu je Asie a Austrálie, od Japonska a Koreje přes Čínu po jihovýchodní Asii.