Dobromysl obecná 'Diabolo' (Origanum vulgare 'Diabolo') je vytrvalá aromatická bylina pěstovaná jako kuchyňské koření i jako nízká okrasná trvalka. Odrůda patří k nízkým polštářovitým výběrům z domácího druhu a od plané dobromysli se liší kompaktnějším vzrůstem a tmavším zbarvením mladých listů.
Rostlina tvoří nízké, husté, plazivě se rozšiřující trsy, které vytvářejí souvislý pokryvný kobereček. Lodyhy jsou tenké, čtyřhranné, u báze dřevnatějící. Listy jsou drobné, vejčité, celokrajné až jemně zubaté, sytě zelené; mladé přírůstky mají nápadnější tmavší zbarvení, které se během sezony obnovuje s každou novou vlnou růstu.
Aroma je určujícím znakem. Po rozemnutí listu se uvolňuje silná kořenitá vůně a chuť je výrazná a pikantní; obsah silic je u kultivarů vybíraných pro kuchyni vyšší než u planých rostlin, takže se koření dávkuje střídměji.
Kvetení připadá na pozdní jaro až podzim. Květy jsou drobné, pyskaté, růžové až červené, seskupené v plochých chocholících na koncích lodyh, s nápadnými barevnými listeny. Kvetení je dlouhé a rostlina patří v tomto období k nejnavštěvovanějším bylinám; nektar vyhledávají včely, čmeláci a zejména denní motýli.
Sklizeň se dělá krátce před rozvinutím květů a v jejich průběhu, kdy je obsah silic nejvyšší. Odřezávají se vrcholy lodyh; za sezonu se sklízí dvakrát až třikrát a rostlina po každém řezu znovu obrazí. Čerstvá nať se používá průběžně po celou vegetaci.
Kuchyňské použití je široké. Dobromysl je základním kořením středomořské kuchyně, patří k rajčatům, k pizze a těstovinovým omáčkám, k pečenému masu, luštěninám a grilované zelenině. Na rozdíl od většiny bylin se její aroma sušením neztrácí, ale prohlubuje, takže sušená nať bývá v kuchyni ceněná stejně jako čerstvá.
Sušení je snadné. Svazky se věší hlavičkami dolů na stinném, vzdušném a suchém místě; sušit na slunci se nedoporučuje, protože silice se odpařují a nať ztrácí barvu. Usušená nať se skladuje v uzavřené nádobě mimo světlo a vydrží aromatická rok a déle.
Trvalkovost je dobrá. Rostlina vydrží na jednom místě řadu let, postupně se rozrůstá do stran a u báze dřevnatí; omlazení dělením trsu v předjaří jí prospívá a je zároveň nejjednodušším způsobem množení.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu je aroma slabší a trs se rozvaluje. Rostlina snáší horko, odražené teplo od dlažby i sucho.
Půda má být lehčí, dobře odvodněná, spíše chudší, s neutrální až zásaditou reakcí; vápnitou půdu dobromysl snáší dobře. Dlouhodobě mokrá půda vede k odumření kořenového krčku a je nejčastější příčinou úhynu.
Vzrůst je nízký. Konečná velikost dosahuje pětadvaceti až čtyřiceti centimetrů výšky i šířky. Ve výsadbě se počítá se sponem třiceti centimetrů. Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus šestadvaceti až devětadvaceti stupňům a rostlina v českých podmínkách přezimuje bez ochrany.
V zahradě se odrůda používá do bylinkových a užitkových záhonů, do skalek a štěrkových výsadeb, k obrubám cest, do nádob a truhlíků a do výsadeb zaměřených na motýly. Kombinuje se s tymiánem, saturejkou, šalvějí a levandulí, se kterými sdílí nároky na propustnou půdu a slunce.
Dobromysl obecná je domácí evropská rostlina suchých strání, mezí a světlých lesních lemů, běžná i v české přírodě. Rodové jméno Origanum bývá vykládáno z řeckých slov pro horu a ozdobu, tedy ozdoba hor, což odpovídá jejímu stanovišti na výslunných svazích. V lidovém léčitelství se používala jako droga podporující trávení a při obtížích dýchacích cest a české jméno dobromysl odkazuje na starší přesvědčení o jejím povzbudivém účinku na náladu. Jako koření se do střední Evropy ve větší míře vrátila až ve dvacátém století s rozšířením italské kuchyně, ačkoli jako léčivá bylina zde byla známá po staletí.