Dobromysl obecná (Origanum vulgare) je vytrvalá, u báze dřevnatějící bylina s výrazně aromatickou nadzemní částí, běžně známá pod kuchyňským názvem oregano a hojně rozšířená i planě rostoucí v české krajině.
Habitus je trsnatý, přímý až vystoupavý, se čtyřhrannými lodyhami, které jsou při bázi zdřevnatělé a přezimují, zatímco horní části lodyh na zimu odumírají a rostlina z nich na jaře znovu neobráží. Listy jsou drobné, vejčité až vejčitě kopinaté, vstřícně postavené, jemně plstnaté, celokrajné nebo slabě zubaté, sytě zelené barvy a při otření uvolňují intenzivní kořeněnou vůni danou obsahem silic soustředěných v drobných žlázkách na povrchu listu. Květy jsou drobné, bílé až narůžovělé, uspořádané do hustých chocholičnatých lat na vrcholech lodyh, a rozkvétají od června do září. Po odkvětu nasazuje drobné tvrdky, které za sucha samovolně vysemeňují a rostlina se tak v příznivých podmínkách přirozeně šíří i výsevem po okolí záhonu.
Sezónně rostlina raší brzy na jaře z přezimujících dřevnatých bází, v létě kvete a nejsilnější aroma má nať těsně před rozkvětem, kdy je obsah silic nejvyšší; po odkvětu vůně slábne, protože rostlina energii přesměruje do tvorby semen. Na podzim horní části lodyh usychají, zatímco spodní zdřevnatělá část přečkává zimu a z ní rostlina na jaře znovu obráží novými výhony.
Stanoviště vyžaduje slunné a teplé místo, protože ve stínu rostlina řídne, prodlužuje se a ztrácí intenzitu aroma i kompaktní tvar trsu. Půda má být spíše sušší, propustná, hlinito-písčitá až vápenatá; na těžké, trvale vlhké půdě nať snadno hnije a rostlina se dlouhodobě neudrží, zejména v zimě, kdy vlhkost kolem zdřevnatělé báze škodí nejvíc. Dobrá propustnost je důležitější než živinová bohatost, protože na chudší, kamenité půdě je aroma silnější a koncentrovanější než na přehnojeném substrátu.
Vzrůst je nižší, kompaktní, obvykle mezi třiceti a šedesáti centimetry výšky, u kvetoucích lodyh výjimečně víc. Trs se v příznivých podmínkách postupně rozrůstá do šířky a s věkem dřevnatí u báze, což je typický projev stárnutí trsu u této byliny a signál, že je vhodné trs po několika letech obnovit.
V zahradě se dobromysl obecná uplatňuje jako kořeninová bylina na slunném záhonu bylinkové zahrady, na suchých zídkách a ve štěrkových záhonech, kde snáší sucho lépe než většina jiných bylin. Kvetoucí trsy jsou po celé léto vyhledávané včelami a dalšími opylovači, takže rostlina má význam i jako medonosná plodina pro zahradní včelstva, a nízký trsnatý vzrůst ji předurčuje i k lemování cestiček a kombinaci s dalšími suchomilnými bylinkami, jako je tymián, levandule nebo šalvěj, se kterými sdílí nároky na stanoviště.
Sklízet lze čerstvou nať průběžně po celé léto, ale nejvyšší obsah aromatických silic mívá rostlina těsně před rozkvětem, kdy se sklizeň soustřeďuje na sušení do zásoby na zimu. Usušená nať si při správném skladování v uzavřené nádobě mimo světlo drží vůni i chuť po řadu měsíců a je základní surovinou italské a řecké kuchyně, kde se používá do pizzy, těstovin, dušeného masa i zálivek. Vedle listů má využití i celá kvetoucí nať, ze které se připravuje bylinný čaj.
Dobromysl obecná je v Evropě a mírném pásu Asie původní planě rostoucí bylina, běžná na suchých loukách, mezích a lesních okrajích, odkud se dostala do kuchyní i zahrad. České jméno dobromysl odkazuje na starou lidovou víru v její blahodárné, mysl uklidňující účinky, latinský rodový název Origanum má řecký původ ve slovech oros, hora, a ganos, jas či ozdoba, tedy zhruba ozdoba hory, podle stanovišť na slunných svazích. Jako oregano se dnes pěstuje po celém světě a je základní kořeninou italské a řecké kuchyně, přestože jde o tentýž druh, který v české krajině roste planě na mezích a stráních.