Dobromysl hladká 'Herrenhausen' (Origanum laevigatum 'Herrenhausen') je nízká, u báze dřevnatějící trvalka z čeledi hluchavkovitých, pěstovaná pro okrasu, nikoli pro kořenění. Botanický druh roste na skalnatých svazích Kypru, Sýrie a jižního Turecka, samotná odrůda se v sortimentu vede jako zahradní kříženec s podílem dobromysli obecné. Od kuchyňského oregana se liší menšími a tužšími listy, tmavším zbarvením celé rostliny a mnohem bohatším, podstatně déle trvajícím květenstvím.
Trs je hustý a mírně rozkleslý, tvořený tenkými, tuhými čtyřhrannými lodyhami, které od poloviny sezony vínově nabíhají. Listy jsou drobné, vejčité až eliptické, kožovité, lysé a sytě zelené s bronzovým nádechem, jenž se v chladnu prohlubuje; po rozemnutí voní kořenně, aroma je však jemnější a méně palčivé než u pěstovaného oregana. Květenství tvoří rozvětvené chocholičnaté laty na koncích lodyh. Jednotlivé kvítky jsou drobné, růžovofialové až purpurové, s vyčnívajícími tyčinkami, a vyrůstají z nápadných tmavě purpurových listenů a kalichů. Právě listeny dávají odrůdě hlavní hodnotu: nasazují se už koncem května, v době květu tvoří tmavý podklad pro světlejší korunky a po odkvětu zůstávají barevné až do podzimu.
Sezona začíná v dubnu obrůstáním z přezimujících dřevnatých bází, kvetení nastupuje v červnu až červenci a bez přerušení pokračuje do září. V teplém a suchém létě je barva květu nejsytější, ve vlhkém roce rostlina bují na úkor kvetení. Na podzim nadzemní část odumírá jen zčásti; v mírných zimách zůstává nízká polštářovitá vrstva olistěných výhonů. Odkvetlé laty se nechávají přes zimu stát, protože zdobí a zároveň chrání báze trsu před střídavým mrazem.
Stanoviště vyhovuje plně slunné a teplé, ideálně s odrazem tepla od kamene, štěrku nebo zdi. V polostínu rostlina přežívá, ale řídne, poléhá a kvete slaběji. Půda má být propustná, spíše chudší, štěrkovitá nebo písčitohlinitá, neutrální až zásaditá; vápnitý podklad snáší velmi dobře, kyselou rašelinnou půdu nikoli. Zamokření a těžká jílovitá zemina jsou hlavní příčinou úhynu, a to zejména v zimě, kdy rostlině více škodí vlhko než mráz. Sucho snáší po zakořenění bez potíží a bez zálivky. Mrazuvzdornost je dostatečná pro celé území Česka.
Vzrůstem zůstává odrůda kompaktní: kvetoucí trs měří pětatřicet až pětačtyřicet centimetrů, po několika letech se rozrůstá do šířky čtyřiceti až padesáti centimetrů. Roste rychle, nešíří se však podzemními výběžky ani se agresivně nevysévá, takže si drží obrys i v hustě osázeném záhonu. Kondici udržuje jarní seříznutí starých lodyh těsně nad zemí a přibližně po třech až čtyřech letech dělení, které prořídlý střed trsu omladí.
V zahradě se odrůda uplatní ve štěrkových a stepních výsadbách, na suchých zídkách, v předních řadách slunných trvalkových záhonů, na vyvýšených záhonech i v nádobách na terase. Snáší extenzivní podmínky střešních zahrad a suché svahy. Ke kombinaci se hodí okrasné trávy, šalvěje, kakosty, rozchodníky, mateřídoušky, třapatky a rozchodníkovce, s nimiž sdílí nároky i pozdně letní termín kvetení. V srpnu a září patří k nejsilnějším zdrojům nektaru v zahradě: na kvetoucím trsu se běžně sejdou včely, čmeláci, samotářské včely, babočky, okáči a soumračníci. Květenství je vhodné také k řezu a k sušení do suchých vazeb, kde si listeny udrží barvu i tvar.
Jméno odkazuje k barokní zahradě Herrenhausen v Hannoveru, jedné z nejvýznamnějších zahradních památek Německa, jejíž podobu určila v sedmnáctém století kurfiřtka Žofie Hannoverská. Odrůda vzešla z tamního sortimentu a nese jméno po místě, kde byla vybrána. Druhové jméno laevigatum znamená hladký a odkazuje k lysým, zcela bezchlupým listům a lodyhám, jimiž se druh liší od pýřité dobromysli obecné. Rodové jméno Origanum se vykládá z řeckých slov oros a ganos jako ozdoba hor, podle vápencových svahů, kde plané dobromysli rostou. Kultivar 'Herrenhausen' získal ocenění Award of Garden Merit Královské zahradnické společnosti.