Dlužicha 'Paprika' (Heuchera 'Paprika') je stálezelená až polostálezelená trvalka z čeledi lomikamenovitých, pěstovaná především pro list. Patří k barevným zahradním křížencům dlužichy a v sortimentu se drží kvůli výrazné oranžové barvě, která u tohoto rodu nebývá běžná. Rostlina vytváří nízký, hustý polštář listové růžice a nad ním v době květu drží tenké květní stvoly.
Listy jsou velké v poměru k celé rostlině, okrouhle laločnaté, na okraji jemně zvlněné až kadeřavé, s hlubší tmavou žilnatinou, která barvu čepele opticky rozděluje. Sled barev v sezóně je hlavní předností odrůdy. Jarní listy vyrážejí v jasné růžovooranžové, přes léto přecházejí do sytě oranžové s jemným stříbřitým až bělavým závojem na povrchu čepele a na podzim a v zimě tmavnou do vínově červené, na které stříbřitý závoj zůstává. Odstín se přitom liší podle osvětlení: na slunci je barva ohnivější, ve stínu spíš do měděna a s větším podílem zelené.
Květenství jsou drobná a v celkovém dojmu druhořadá, přesto rostlinu na několik týdnů zvednou. Nad listy se od konce května do června otevírají tenké laty drobných bílých zvonkovitých květů posazené na vínově zbarvených stvolech. Květy jsou zdrojem nektaru pro čmeláky a včely a snesou i řez do drobných vazeb. Kvetení trvá několik týdnů a po odkvětu zůstává rozhodující listová růžice, která nese barvu po zbytek roku.
Sezónní průběh je plynulý, rostlina nemá výrazné hluché období. V mírných zimách zůstává olistěná a barevná, takže funguje i jako zimní prvek; po tuhé zimě listy zaschnou a nahradí je nové rašení. Na jaře se u starších rostlin obnažuje zdřevnatělý oddenek a trs se vytlačuje nad povrch půdy, což je u dlužich obvyklé a řeší se přihrnutím zeminy nebo přesazením hlouběji.
Stanoviště snese od plného slunce po stín, nejlépe roste tam, kde má čtyři až šest hodin přímého světla, ideálně dopoledního; celodenní ostré slunce v suchu listy spaluje, v hlubokém stínu barva bledne. Půda má být humózní, živná, čerstvě vlhká a zároveň dobře propustná, s neutrální reakcí. Trvalé zamokření a těžké slévavé jíly rostlině nesvědčí, protože kořenový krček snadno hnije. Zavedené rostliny snesou kratší sucho. Listy zvěř běžně neokusuje, což se hodí do zahrad na okraji obcí. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 4, tedy podmínkám celé České republiky.
Konečná velikost je malá: listová růžice dorůstá zhruba dvaceti centimetrů výšky a třiceti až čtyřiceti centimetrů šířky, s květními stvoly rostlina měří kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů. Plné velikosti dosahuje během dvou až tří let a poté zůstává kompaktní. Trs se doporučuje po třech až čtyřech letech dělit, protože omlazená rostlina lépe barví a netvoří prázdný střed.
V zahradě se uplatní v přední části záhonu, podél cest a schodů, ve stínových partiích pod dřevinami a ve skalkách. Barevný list drží kompozici i v době, kdy v okolí nic nekvete. Snese výsadbu do nádob a truhlíků, kde barevný list vydrží dekorativní podstatně déle než letničky, a hodí se do skupinových výsadeb po několika kusech, kde vytvoří souvislý barevný pás. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, čechravami a modře kvetoucími trvalkami, které oranžový tón zvýrazní. Ve smíšených nádobách slouží jako barevný základ, který drží kompozici i mimo hlavní sezónu letniček.
Odrůda pochází ze šlechtitelského programu americké školky Terra Nova Nurseries v oregonském Canby, která od devadesátých let dvacátého století proměnila dlužichy z okrajové trvalky v jeden z nejpestřejších sortimentů listových rostlin. Program spojený se jménem Dana Heimse pracuje s křížením severoamerických druhů rodu Heuchera a cíleně vybírá semenáče podle barvy a struktury listu. 'Paprika' byla uvedena jako výběr s dosud nejsytější oranžovou barvou listu a její jméno odkazuje přímo na barvu mleté papriky. Rodové jméno Heuchera dal rostlině Carl Linné podle wittenberského lékaře a botanika Johanna Heinricha von Heuchera.