Dlužicha krvavá 'Ruby Bells' (Heuchera sanguinea 'Ruby Bells') je nízká vytrvalá trvalka z čeledi lomikamenovitých, vybraná pro sytě červený květ. Zatímco velká část dnešního sortimentu dlužich vsadila na barevný list, tato odrůda navazuje na starší tradici: základem je zelený, nenápadný polštář listů, nad kterým se v květnu rozsvítí drobné zvonky čisté rubínové barvy. Druh sám patří k nejčervenějším ve svém rodu a 'Ruby Bells' je jeho vyrovnaný výběr.
Rostlina tvoří hustý, kompaktní chomáč přízemních listů. Ty jsou dlouze řapíkaté, okrouhlé až srdčité, mělce laločnaté a na okraji vroubkované, středně až tmavě zelené, s jemným ochlupením a mírně tuhou strukturou. Barevně jsou neutrální a celý rok stejné; podzimní přebarvení není výrazné a v mírné zimě zůstávají listy zelené a přítomné. Právě klidný zelený podklad je důvodem, proč červený květ působí sytěji než u odrůd s vínovým listem.
Květenství je hlavní ozdobou. Z trsu vyrůstají tenké, pevné a vzpřímené stvoly nesoucí řídkou latu drobných zvonkovitých květů dlouhých kolem centimetru. Barva je rubínově až karmínově červená, bez fialového tónu, který u kříženců bývá; květy jsou pro svou velikost překvapivě dobře vidět, protože jich stvol nese velké množství a rostlina kvete v několika vlnách. Kvetení začíná koncem května, vrcholí v červnu a při odstraňování odkvetlých stvolů pokračuje do července. Květy jsou vydatným zdrojem nektaru pro čmeláky a včely a dají se řezat do drobných kytic.
Sezónní průběh nemá výrazné mrtvé období. Listy vytrvávají přes zimu, v tuhých mrazech nebo pod mokrým sněhem ale zaschnou a nahradí je jarní rašení. Po několika letech se zdřevnatělý oddenek vytlačuje nad povrch půdy, trs se zvedá, uprostřed prořídne a rostlina hůř kvete; obnoví ji rozdělení a hlubší výsadba. Ve výsadbě je proto lepší počítat s pravidelnou obnovou než s trvale bezúdržbovým místem.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Na jižním výsluní v suché půdě listy zasychají po okrajích, v hlubokém stínu naopak stvoly měknou a květů ubývá; nejvyrovnaněji roste v polostínu se sluncem v dopoledních hodinách. Půda má být humózní, živná, propustná a čerstvě vlhká, s neutrální až mírně zásaditou reakcí; těžké mokré jíly rostlině nesvědčí kvůli hnilobě krčku. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděná zhruba do minus dvaceti šesti stupňů, tedy pro celé území republiky bez zimní ochrany. Zvěř ani zajíci rostlinu obvykle neokusují.
Konečná velikost je malá a předvídatelná: listový polštář dorůstá dvaceti až dvaceti pěti centimetrů výšky a třiceti až čtyřiceti centimetrů šířky, s květními stvoly rostlina měří čtyřicet až padesát centimetrů. Plné velikosti dosahuje během dvou let. Trs se udržuje dělením po třech až čtyřech letech, které zároveň slouží k množení; odrůda se běžně množí i výsevem, takže drobné odchylky v odstínu květu jsou u jednotlivých rostlin možné.
V zahradě se hodí na okraj záhonu, k obrubě cestiček a schodů, do skalek, na zídky a do smíšených nádob. Vysazuje se po skupinách zhruba sedmi až devíti kusů na metr čtvereční, kde vytvoří souvislý pás a v době květu výraznou červenou linii. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, čechravami a nízkými travinami, které dodají kontrast listu, a se stříbrolistými trvalkami, na nichž červená vynikne. Uplatní se i v přírodních výsadbách pro opylovače. Díky malé konečné velikosti se hodí i do menších předzahrádek a k patě opadavých keřů, kde využije jarní světlo.
Dlužicha krvavá roste přirozeně ve skalnatých roklích a horských lesích Arizony, Nového Mexika a severního Mexika. Do evropských zahrad se dostala v devatenáctém století a stala se klíčovým rodičem zahradních dlužich: francouzský šlechtitel Émile Lemoine ji od devadesátých let devatenáctého století křížil s dalšími severoamerickými druhy a z těchto prací vzešla skupina kříženců označovaná jako Heuchera x brizoides. Rodové jméno dal rostlině Carl Linné podle wittenberského lékaře a botanika Johanna Heinricha von Heuchera. Odrůda 'Ruby Bells' patří k výběrům, které se drží čisté rubínové barvy původního druhu a rozmnožují se i osivem.