Dlužicha krvavá 'Ruby Bells' (Heuchera sanguinea 'Ruby Bells') je nízká trvalka vybraná pro sytě červený květ. Velká část dnešních dlužich sází na barevný list, tato odrůda navazuje na starší tradici: zelený, klidný polštář listů a nad ním v květnu drobné zvonky čistě rubínové barvy. Druh patří k nejčervenějším v rodu a 'Ruby Bells' je jeho vyrovnaný výběr.
Přízemní listy tvoří hustý, kompaktní chomáč. Jsou dlouze řapíkaté, okrouhlé až srdčité, mělce laločnaté a vroubkované, středně až tmavě zelené, jemně chlupaté a mírně tuhé. Barvu přes rok nemění a výrazně se nepřebarvují ani na podzim. Právě neutrální zelený podklad dává vyniknout červeni květů, která by nad vínovým listem zapadla.
Tenké, pevné stvoly nesou řídkou latu zvonků dlouhých kolem centimetru. Barva je rubínová až karmínová, bez fialového tónu běžného u kříženců. Květů je na stvolu mnoho a rostlina kvete v několika vlnách, takže jsou vidět i přes svou drobnost. Kvetení začíná koncem května, vrcholí v červnu a s odstraňováním odkvetlých stvolů pokračuje do července. Nektar láká čmeláky a včely a stvoly se dají řezat do drobných kytic.
Listy vytrvávají přes zimu; v tuhém mrazu nebo pod mokrým sněhem zaschnou a na jaře je nahradí nové. Mrazuvzdornost je do -26 °C. Po několika letech se zdřevnatělý oddenek vytlačuje nad zem, trs se zvedá, uprostřed řídne a kvete hůř. Obnoví ho dělení po třech až čtyřech letech a hlubší výsadba, takže s občasnou péčí je třeba počítat.
Roste na slunci i v polostínu. Na jižním výsluní v suché půdě zasychají okraje listů, v hlubokém stínu stvoly měknou a květů ubývá; nejvyrovnaněji prospívá s dopoledním sluncem. Půda má být humózní, živná, propustná a čerstvě vlhká, neutrální až mírně zásaditá. Těžký mokrý jíl hrozí hnilobou krčku. Zvěř ani zajíci ji obvykle neokusují.
Listový polštář měří 20 až 25 cm, s květy 40 až 50 cm a do šířky 30 až 40 cm; plné velikosti dosáhne za dva roky. Množí se i výsevem, proto se odstín květu mezi jednotlivými rostlinami může mírně lišit.
Patří na okraj záhonu, k obrubám cest a schodů, na skalku, zídku i do smíšených nádob. Ve skupině sedmi až devíti kusů na metr čtvereční vytvoří souvislý pás a v květu výraznou červenou linii. Kontrast listu dodají bohyšky, kapradiny, čechravy a nízké traviny, červeň vynikne vedle stříbrolistých trvalek. Hodí se i do výsadeb pro opylovače, do malých předzahrádek a k patě opadavých keřů, kde využije jarní světlo.
Dlužicha krvavá roste přirozeně ve skalnatých roklích a horských lesích Arizony, Nového Mexika a severního Mexika. Do evropských zahrad se dostala v devatenáctém století a stala se klíčovým rodičem zahradních dlužich: francouzský šlechtitel Émile Lemoine ji od devadesátých let devatenáctého století křížil s dalšími severoamerickými druhy a z jeho práce vzešla skupina zahradních kříženců. 'Ruby Bells' patří k výběrům, které si drží čistou rubínovou barvu původního druhu.