Dlužicha krvavá 'Leuchtkäfer' (Heuchera sanguinea 'Leuchtkäfer') je stará trvalka, u které rozhoduje květ. Většina dnešních dlužich se vybírá podle barvy listu, tady je ale list jen zeleným podkladem a hlavní roli hrají jasně červené zvonky. Proti směsi 'Bressingham', kde se odstíny střídají od bílé po červenou, kvete 'Leuchtkäfer' jedinou barvou, šarlatovou až rumělkovou.
Stvoly jsou vysoké a tenké, nad trsem se ve větru pohupují a nesou řídké laty drobných zvonků. Kvetení trvá od května do července a nasazuje bohatě, takže skupina několika rostlin vytvoří nad zelení souvislý červený závoj. Květy vyhledávají motýli a stvoly se dají stříhat do drobných kytic. Po odstřižení odkvetlých lat zůstane trs úhledný a rostlina nevydává sílu na semena. S květem dosahuje rostlina 40 až 60 cm, do šířky 30 až 40 cm.
Trs je volně vzpřímený a polokulovitý. Skládají ho drobné okrouhlé listy zelené až žlutozelené barvy, které odstín během roku nemění a přes zimu z rostliny neopadávají. V záhonu proto 'Leuchtkäfer' nepůsobí jako barevná skvrna, spíš jako klidný zelený polštář, nad nímž se v létě rozsvítí červená.
Odrůda se množí i semenem a jednotlivé rostliny se mohou mírně lišit odstínem květu nebo výškou stvolů. Kdo chce mít ve výsadbě všechny kusy stejné, rozdělí nejvydařenější trs a dál rozmnožuje jen jeho části.
Snese slunce i polostín, na světlejším místě kvete nejhojněji. Podstatnější než světlo je půda: humózní a propustná, aby v ní během zimy nestála voda. Zimní mokro je pro ni horší než mráz, kořeny a krček v rozbahněné zemi zahnívají. Na těžké jílovité zemi pomůže vyvýšený záhon nebo příměs štěrku, která odvede vodu od krčku. Mrazy našich zim přečká bez ochrany.
Patří do slunného záhonu, k lemování cest, na skalku i jako nízký půdokryv. Sytě červený květ dobře vynikne vedle 'Palace Purple' a dalších tmavolistých dlužich, které samy kvetou nenápadně. Se stříbřitou 'Paris', jejíž zvonky jsou růžové, dá dohromady dvoubarevnou květovou výsadbu.