Dlužicha krvavá 'Bressingham' (Heuchera sanguinea 'Bressingham') je trvalka pěstovaná pro květ, ne pro barvu listu. V dnešním sortimentu dlužich převládají odrůdy vybírané na olistění, u nichž je květ vedlejší; 'Bressingham' stojí na opačné straně. Jde o semenné potomstvo jedné šlechtitelské linie, a odstín květu se proto liší rostlinu od rostliny.
Tvoří hustý přízemní trs na krátkém dřevnatějícím oddenku. Dlouze řapíkaté listy jsou dlanitě laločnaté, se zaoblenými okraji a jemně vlnitou čepelí, sytě zelené a na rubu světlejší. Trs drží kompaktní tvar celou sezonu a poloopadavé až stálezelené listy přečkají mírnou zimu na rostlině.
Nad olistěním se zvedají tenké, vzpřímené bezlisté stvoly s rozvolněnými latami. Drobné převislé zvonky mají barvu od bílé přes růžovou a lososovou po sytě červenou a ve výsadbě se odstíny promíchají do pestré plochy. Kvete od června do srpna; odstřihávání odkvetlých stvolů kvetení prodlouží, zabrání vysemenění a po sestřihu se často objeví drobná druhá vlna. Nektar vyhledávají čmeláci, v domovině rod opylují kolibříci, čemuž odpovídá trubkovitý tvar květu.
Listový trs měří kolem 20 cm, s květními stvoly rostlina dosáhne asi 50 cm a do šířky 30 až 40 cm. Sází se ve sponu 30 cm, tedy sedm až devět rostlin na metr čtvereční. Jednotlivý kus působí v záhonu drobně; smysl směsi se ukáže v souvislém pásu, kde nad zeleným trsem vznikne vzdušné patro stvolů v různých barvách.
Vyhovuje jí slunce i polostín, ne však celodenní úpal: na plném slunci a v suchu listy zasychají od okrajů, v polostínu jsou větší a kvetení trvá déle. Půda má být vlhká, ale propustná a humózní, s reakcí od mírně kyselé po zásaditou. Stojící zimní voda vede k hnilobě kořenového krčku, nejčastější příčině úhynu dlužich. Mrazuvzdornost je do -26 °C; v chladnějších polohách prospěje lehký kryt z chvojí, hlavně první zimu po výsadbě.
S věkem se oddenek prodlužuje a růžice se zvedá nad povrch, obnažené kořeny pak v zimě promrzají. Na podzim se proto ke krčku přihrne zemina a každé tři až čtyři roky se trs přesadí hlouběji, čímž se zároveň omladí. Když rostlina náhle povadne, ačkoli je půda vlhká, bývá na vině lalokonosec rýhovaný, jehož larvy vyžírají kořeny a oddenek; napadení odhalí prohlídka krčku.
Množí se dělením na jaře nebo po odkvětu. Ze semene vyroste opět barevně různorodé potomstvo, odstín konkrétní rostliny se tak zachová jen dělením. Patří do předních řad záhonů, k obrubám cest a schodišť, do polostinných výsadeb pod dřevinami, na skalku i do nádob. Doplňují ji kapradiny, bohyšky a jarmanky.
Dlužicha krvavá roste v horách Arizony a Nového Mexika na skalnatých svazích a původní druh kvete sytě červeně; směs 'Bressingham' k tomu přidává bílé, růžové a lososové odstíny. Nese jméno anglického Bressinghamu, kde sídlila trvalková školka Alana Blooma. Ta ve dvacátém století patřila k nejvlivnějším trvalkářským podnikům v Evropě a pochází z ní řada dodnes pěstovaných odrůd. Alan Bloom také prosadil ostrovní trvalkový záhon bez opěrné stěny.