Dlužicha 'Glitter' (Heuchera 'Glitter') je vytrvalá bylina z čeledi lomikamenovitých, patřící mezi novodobé barevnolisté kříženky pěstované především pro list. Zatímco původní americké druhy rodu jsou nenápadné rostliny světlých lesů, moderní odrůdy jako 'Glitter' přinesly do zahrad trvalý barevný podklad, který funguje i mimo dobu kvetení.
Rostlina tvoří nízký, hustý, polokulovitý polštář dlouze řapíkatých listů vyrůstajících z krátkého dřevnatějícího oddenku. Listový polštář dosahuje výšky patnácti až dvaceti centimetrů a šířky zhruba třiceti centimetrů; s květními stvoly rostlina vystoupá na třicet až čtyřicet centimetrů. Trs se rozšiřuje pomalu a nezabírá okolní plochu.
Listy jsou okrouhle srdčité, dlanitě laločnaté, pět až deset centimetrů široké, s mírně zvlněným okrajem. Svrchní strana má výrazný stříbřitý až kovový lesk, na němž vystupuje tmavá purpurová žilnatina; rub listu je sytě fialový a je vidět zejména na okrajích polštáře, kde se listy natáčejí. Sytost kresby závisí na stanovišti: v polostínu a na mírném slunci je nejvýraznější, v hlubokém stínu bledne a list zezelená. Listy jsou poloopadavé až stálezelené a na rostlině vydrží celou zimu, takže záhon nezůstává prázdný.
Kvetení připadá na červen a červenec. Květní stvoly jsou tenké, vzpřímené, tmavě zbarvené a nesou vzdušné laty drobných zvonkovitých kvítků růžově červené barvy. Kvetení působí lehce a nepotlačuje list; rostlina se pěstuje především pro olistění a květ je doplňkem. Kvítky jsou navštěvovány včelami a v teplých letech i čmelíky. Odstranění odkvetlých stvolů udržuje polštář upravený a podporuje slabší druhou vlnu v pozdním létě.
Sezonní průběh je díky stálému olistění vyrovnaný: rostlina má okrasnou hodnotu od jara do zimy, s letním květním doplňkem, a v zimě tvoří jeden z mála barevných prvků záhonu.
Stanoviště vyhovuje polostinné až mírně slunné, s odcloněním před nejostřejším poledním sluncem. Na plném jižním slunci se listy v suchých letech spalují a okraje hnědnou; v hlubokém stínu naopak rostlina ztrácí barvu a řídne. Půda má být humózní, propustná, čerstvě vlhká, středně živná, s reakcí mírně kyselou až neutrální. Trvalé zamokření a těžké jílovité půdy jsou nejčastější příčinou úhynu, protože kořenový krček uhnívá.
Charakteristickým jevem u dlužich je postupné vysouvání oddenku nad povrch půdy. Starší rostliny se doslova vytlačují ze země, kořenový krček obnažuje a v zimě je pak citlivý k mrazu. Přisypání zeminy nebo přesazení hlouběji jednou za tři až čtyři roky je proto součástí běžné péče, nikoli výjimečným zásahem; při té příležitosti se trs zároveň dělí.
Mrazuvzdornost je dobrá, rostlina snáší mrazy kolem minus pětadvaceti stupňů. Zimní úprava se omezuje na ponechání listů, které chrání krček, a v holomrazech na lehké přikrytí chvojím. Sestřih se provádí až na jaře, kdy se odstraňují poškozené listy.
V zahradě se 'Glitter' používá do předních partií polostinných záhonů, na okraje cest, pod dřeviny s propustnou korunou, do nádob a truhlíků a do stinných atrií. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, čechravami, ostřicemi a s jarními cibulovinami, jimž po odkvětu zakryje zatahující listy.
Rod Heuchera pojmenoval Carl Linné po Johannu Heinrichu von Heucherovi, wittenberském profesorovi medicíny a botanikovi osmnáctého století. Původní druhy pocházejí ze Severní Ameriky, kde rostou ve skalních štěrbinách a světlých lesích; do evropských zahrad se dostaly v devatenáctém století jako nenápadné trvalky pěstované pro květ. Zásadní obrat přinesl až konec dvacátého století, kdy americký šlechtitel Dan Heims a další začali křížit druhy s purpurovým a stříbřitým listem a vznikly desítky barevnolistých odrůd. 'Glitter' patří do této moderní řady a jméno odkazuje na kovový lesk listové čepele.