Dlužicha 'Electra' (Heuchera 'Electra') je nízká vytrvalá trvalka pěstovaná pro barvu a kresbu listu. Ve skupině dlužich, kde se sortiment dělí především podle odstínu olistění, patří mezi žlutolisté odrůdy s kontrastní žilnatinou.
Rostlina tvoří hustou přízemní růžici na krátkém dřevnatějícím oddenku. Listy jsou dlouze řapíkaté, dlanitě laločnaté, se zaoblenými okraji a jemně vlnitou čepelí. Základní barva čepele je světle žlutozelená až máslová, přes ni se táhnou sytě červené hlavní žilky, které vytvářejí pravidelnou kresbu; právě kontrast žluté plochy a červené žilnatiny je znakem odrůdy.
Barva se během roku mění. Na jaře je olistění více žluté až nahnědlé, přes léto zelenější, na podzim nabíhá do lososových a broskvových odstínů. Listy jsou poloopadavé až stálezelené a přes mírnou zimu zůstávají na rostlině; odstraňují se až v předjaří, kdy se odřezávají poškozené a zhnědlé části.
Kvetení je vedlejší. Od začátku léta vyrůstají tenké, vzpřímené stvoly nesoucí rozvolněné laty drobných bílých zvonkovitých květů. Nad barevným olistěním působí vzdušně a nezakrývají je. Květy jsou zdrojem nektaru a vyhledávají je čmeláci; po odkvětu se stvoly odřezávají, aby rostlina nevytvářela semena.
Vzrůst je nízký a kompaktní. Výška růžice se pohybuje kolem dvaceti až třiceti centimetrů, s květními stvoly o něco výše; šířka trsu dosahuje třiceti až čtyřiceti centimetrů. Ve výsadbě se počítá se sponem třiceti centimetrů, tedy zhruba sedmi až devíti rostlinami na metr čtvereční.
Stanoviště snáší v širokém rozmezí od slunce přes polostín po stín. Na plném slunci je barva sytější, ale rostlina vyžaduje rovnoměrnou vlhkost a při přeschnutí se listy spalují; v polostínu je olistění větší a odstín jemnější. Polostín je proto pro tuto odrůdu nejspolehlivější volba.
Půda může být téměř jakákoli, od kyselé po zásaditou, podmínkou je propustnost a rovnoměrná vlhkost. Těžká půda, ve které v zimě stojí voda, vede k hnilobě kořenového krčku, což je hlavní příčina úhynu dlužich.
Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje bez ochrany. Typickým jevem je takzvané vytahování z půdy: oddenek se s věkem prodlužuje a růžice se zvedá nad povrch, takže kořeny zůstávají obnažené a v zimě promrzají. Řešením je přihrnutí zeminy ke krčku na podzim a přesazení hlouběji každé tři až čtyři roky.
Nejčastějším škůdcem je lalokonosec rýhovaný, jehož larvy vyžírají kořeny a oddenek; napadená rostlina náhle povadne, přestože je půda vlhká. Kontrola spočívá ve vytažení rostliny a prohlédnutí kořenového krčku.
Množení se dělá dělením trsu na jaře nebo po odkvětu, případně odebráním postranních růžic s částí oddenku. Ze semene se odrůda nemnoží, protože jde o vyšlechtěný kultivar chráněný odrůdovým právem.
V zahradě se odrůda používá do předních řad záhonů, k obrubám cest a schodišť, do stinných výsadeb pod dřeviny, do nádob a truhlíků a do kombinovaných výsadeb s kapradinami a bohyškami. Světlý list dobře prosvětlí stinná místa a tvoří kontrast k tmavolistým sousedům.
Sezonní průběh je u dlužich vyrovnaný a to je jejich hlavní přednost proti kvetoucím trvalkám: rostlina má hodnotu od předjaří do zimy, protože barevný list nastupuje dříve než u většiny sousedů a vydrží déle. V záhonu proto plní úlohu stálého barevného bodu, kolem kterého se střídají krátkodobě kvetoucí partneři.
Zálivka má význam především v prvním roce po výsadbě a v každém delším suchu, zvlášť na slunném stanovišti. Kořenový systém je mělký a rostlina reaguje na přeschnutí povrchu rychle; mulč z drcené kůry nebo štěrku vlhkost udrží a zároveň brání vytahování oddenku nad povrch.
Rod Heuchera pochází ze Severní Ameriky, kde roste na skalnatých svazích a v lesích od Kanady po Mexiko; rodové jméno nese památku Johanna Heinricha von Heucher, německého lékaře a botanika osmnáctého století. Dlouho šlo o okrajovou zahradní rostlinu pěstovanou pro květ. Zlom přinesl konec dvacátého století, kdy americké školky začaly křížit druhy s barevným olistěním a vytvořily sortiment, který se pěstuje výhradně pro list. Tuto odrůdu vyšlechtila Janet Eggerová ve školkách Terra Nova v americkém Oregonu, tedy v podniku, který stojí za podstatnou částí dnešního sortimentu dlužich; odrůda je chráněna patentem z roku 2009.