Dlužicha (Heuchera micrantha) je vytrvalá trvalka z čeledi lomikamenovitých, doma na západě Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Kalifornii. Roste tam ve skalních štěrbinách, na sutích, štěrkových březích potoků a na skalnatých svazích, od pobřežních poloh až do subalpínského stupně. V sortimentu zastupuje výchozí botanický druh, tedy nešlechtěnou podobu rodu, ze kterého vzešla většina dnešních zahradních dlužich s purpurovým, jantarovým či stříbřitě mramorovaným listím. Její půvab je proto jiný: tkví ve stavbě trsu a ve vzdušném květenství, ne v sytě barevné čepeli.
Listy vyrůstají v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté, okrouhle laločnaté a po celém povrchu pokryté žláznatými chlupy, takže na dotek působí jemně drsně. Zbarvení je u druhu proměnlivé — od čistě zelené přes zelenou s červenohnědým nádechem po tmavě purpurově zelenou; proměnlivost je znakem druhu, nikoli vadou konkrétní rostliny. Řapíky bývají dlouhé, rovněž žláznaté a tmavě naběhlé. Růžice zůstává hustá a přisedlá k zemi a v mírných zimách část listů přezimuje zelená.
Koncem jara a začátkem léta se z růžice zvedají tenké, tuhé a jen řídce olistěné stvoly zakončené rozvolněnou latou. Jednotlivé kvítky jsou drobné, zvonkovité a nahloučené do volných chomáčků na koncích tenkých větévek. Kalich bývá zelený nebo výrazně načervenalý, korunní lístky bělavé až nazelenalé, z květu vyčnívají tyčinky i čnělka. Celkový dojem je vzdušný, téměř mlhovinový: kvetoucí porost působí jako jemný závoj nad kompaktním listovým polštářem. Kvetení trvá zhruba čtyři až šest týdnů a přitahuje drobné opylovače.
Sezónní průběh je vyrovnaný. Růžice raší brzy z jara, do konce května dosáhne plné velikosti a drží ji až do podzimu. Po odkvětu dozrávají drobné tobolky s prachovitými semeny; stvoly lze ponechat pro samovýsev, nebo je odstranit a udržet tak porost čistě listový. Na podzim se listy často vybarvují intenzivněji do červenohnědých tónů a v mírné zimě vydrží zelené. Starší trsy mají sklon se postupně vytahovat nad úroveň půdy a obnažovat zdřevnatělý kořenový krček.
Stanovištěm je polostín, případně slunné místo s trvale vyrovnanou vláhou; ostré polední slunce v suché půdě listy spaluje. Půda má být propustná, humózní a mírně kyselá až neutrální, bez zimního zamokření — právě stojící voda v chladné části roku bývá nejčastější příčinou úhynu. Ve skalních štěrbinách původního areálu roste druh v hrubém, dobře odvodněném substrátu se stálým přísunem vlhkosti a stejné podmínky mu vyhovují i v zahradě. Vrstva štěrkového mulče kolem krčku prospívá. Mrazuvzdornost je plná a odpovídá zóně 4.
Vzrůstem jde o nízkou trvalku. Listová růžice dosahuje 20 až 30 centimetrů výšky a zhruba 30 centimetrů šířky, květní stvoly ji převyšují a podle podmínek dorůstají 40 až 70 centimetrů; u statných exemplářů v původním areálu je popisováno i téměř metrové květenství. Trs se rozrůstá pozvolna, neexpanduje výběžky a nezaplevelí okolí. Pro souvislou plochu se počítá zhruba sedm až devět rostlin na metr čtvereční, u menších skupin postačí spon kolem 30 centimetrů.
V zahradě se uplatní na okrajích záhonů, ve stinných skalkách, ve štěrbinách zídek, podél cest a v podrostu řídce zapojených dřevin. Nízká, celoročně čitelná růžice funguje jako klidný lem před vyššími trvalkami; vzdušné květenství se dobře snáší s kapradinami, bergéniemi, hostami, ostřicemi a čechravami. V přírodě blízkých výsadbách je vítaná i schopnost mírného samovýsevu, díky které porost sám doplňuje mezery. Osvědčuje se rovněž v nádobách a truhlících, pokud substrát v zimě neprovlhne trvale.
Rodové jméno Heuchera zavedl Carl Linné na počest Johanna Heinricha von Heuchera (1677–1747), profesora medicíny a botaniky ve Wittenbergu; druhový přívlastek micrantha znamená drobnokvětá a odkazuje na nenápadné květy. Se jménem Heuchera micrantha je spojena jedna z nejznámějších záměn v trvalkářství: purpurolistá odrůda 'Palace Purple', kterou v roce 1980 vypěstoval ze semenné dávky Brian Halliwell v Královských botanických zahradách v Kew, byla popsána jako Heuchera micrantha var. diversifolia. Pozdější revize ukázala, že jde ve skutečnosti o Heuchera villosa; pod původním jménem se ale odrůda prodává dodnes. Titul Perennial Plant of the Year získala v roce 1991.