Devaterník 'The Bride' (Helianthemum 'The Bride') je nízký, poléhavý polokeř z čeledi cistovitých, který se v zahradnictví vede mezi trvalkami a skalničkami. Zahradní devaterníky vznikly křížením několika evropských a středomořských druhů, především devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium), který roste na vápnitých stráních a suchých trávnících napříč Evropou včetně Česka. Kultivar 'The Bride' patří mezi nejstarší a nejrozšířenější bílé odrůdy a v roce 1993 získal od Královské zahradnické společnosti ocenění Award of Garden Merit.
Rostlina tvoří hustý, plochý, do šířky se rozrůstající polštář z tenkých dřevnatějících větviček. Listy jsou drobné, úzce podlouhlé, vstřícné, na líci matně šedozelené a na rubu plstnaté, takže celý porost má stříbrošedý nádech; olistění zůstává i přes zimu, byť se zimní úbytek části listů může projevit. Květy jsou miskovité, pěticetné, dva až dva a půl centimetru široké, čistě bílé se snopcem zlatožlutých tyčinek uprostřed. Každý květ vydrží otevřený jen jeden den, ale poupat je takové množství, že porost působí souvisle rozkvetlý po několik týdnů.
Hlavní vlna kvetení připadá na květen a červen a při sestřihu po odkvětu se v průběhu léta objevuje slabší druhá vlna, u některých rostlin až do srpna. Květy se otevírají za slunečného počasí a k večeru i za deště se zavírají, což je pro čeleď typické. Po odkvětu se tvoří drobné tobolky, které okrasnou hodnotu nemají a jejich odstranění při sestřihu podpoří opakované kvetení. Přes zimu porost zůstává šedý a nízký, na jaře začíná obrůstat brzy, ještě před hlavní vlnou trvalek.
Stanoviště patří na plné slunce; v polostínu rostlina prořídne, větvičky se prodlouží a kvetení je jen sporadické. Půda má být propustná, chudší až středně živná, písčitohlinitá až štěrkovitá, neutrální až zásaditá, ideálně s příměsí vápence. Zamokření a těžké jíly rostlina nesnáší a zimní vlhko v kombinaci s těžkou půdou je nejčastější příčinou úhynu, výrazně častější než samotný mráz. Mrazuvzdornost se v suchém, propustném substrátu pohybuje kolem −20 °C a v běžných polohách stačí; ve vlhkých a stinných místech je nespolehlivá i při mírnějších zimách. Po zakořenění je devaterník výrazně suchovzdorný a vystačí si se srážkovou vodou. Mělké kořeny v horkém létě prospívají pod vrstvou štěrkového mulče, který zároveň brání zahnívání krčku.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý a konečná velikost zůstává malá. Polštář dosahuje jen deseti až dvaceti centimetrů výšky, zato se rozkládá do šířky třiceti až osmdesáti centimetrů; obvyklý průměr dospělé rostliny se pohybuje kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů a plné velikosti dosáhne za dva až tři roky. Bez pravidelného sestřihu porost od středu vyholuje a rozpadá se, proto se jeho životnost počítá spíš na roky než na desetiletí a starší rostliny se nahrazují mladými.
V zahradě jde o typickou rostlinu suchých, výhřevných míst. Uplatní se ve skalkách a na skalních zídkách, kde přepadá přes hranu, v suchých svazích, štěrkových a předzahrádkových výsadbách, ve spárách dlažby, na okrajích záhonů a v mělkých nádobách. Osvědčeně se kombinuje s mateřídouškou, netřesky, rozchodníky, kociánkem, levandulí, šalvějí a nízkými travinami; bílá se zlatým středem přitom funguje jako neutrální prvek, který zklidní pestré barvy sousedních devaterníků. Rostlina je vděčným zdrojem pylu pro včely a další opylovače a hodí se do suchých výsadeb bez závlahy.
Rodové jméno Helianthemum vzniklo z řeckých slov hélios (slunce) a anthemon (květ) a odkazuje na to, že se květy otevírají jen za slunečného počasí a k večeru se zavírají. Český název devaterník má lidový původ a spojuje se s pověrou o rostlině s devateronásobnou léčivou mocí. Kultivar 'The Bride' patří do klasického anglického sortimentu skalničkových devaterníků, který vznikal v první polovině dvacátého století; jméno The Bride, nevěsta, odkazuje na čistě bílé květy nad stříbrošedým olistěním. Royal Horticultural Society mu v roce 1993 udělila Award of Garden Merit, ocenění pro odrůdy prověřené v zahradní praxi, a odrůda se pod ním prodává dodnes.