Denivka 'Pardon Me' (Hemerocallis 'Pardon Me') je vytrvalá trsnatá trvalka z čeledi denivkovitých, registrovaná v roce 1982 americkým šlechtitelem Darrelem Appsem. Ve výstavním třídění Americké denivkové společnosti patří mezi miniaturní odrůdy, tedy do skupiny s květem do sedmi a půl centimetru. Jde o diploidní odrůdu se zatahujícím olistěním, která vzešla z křížení semenáče s odrůdou 'Little Grapette'. Řadí se k několika nejpěstovanějším denivkám vůbec a bývá vysazována i ve veřejné zeleni.
Rostlina vytváří hustý, pravidelný trs úzkých, obloukovitě prohnutých listů sytě zelené barvy. Olistění dorůstá zhruba do třiceti centimetrů a působí spořádaně po celou sezonu. Z trsu vyrůstají tenké, ale pevné květní stvoly, které se v horní části větví a nesou postupně se otevírající poupata. Květ je jednoduchý, šestičetný, o průměru necelých sedmi centimetrů, jednobarevně sytě červený s odstínem do brusinkové až granátové. V hrdle přechází barva do žlutozelené a nad ní bývá patrný úzký žlutý vodoznak. Okraje vnitřních okvětních lístků jsou zvlněné a jemně nabrané, vnější zůstávají hladké. Barva je poměrně stálá a na plném slunci nevybledá do růžova tak rychle jako u řady jiných červených denivek. Každý květ vydrží otevřený jediný den, což je pro rod typické; odrůda ale patří mezi takzvaně večerní, poupata se otevírají odpoledne a květ vydrží do druhého dne. Květy jemně voní. Po odkvětu se tvoří tobolky, které se vylamují.
Hlavní kvetení připadá na střední část denivkové sezony, tedy zhruba na červenec. Odrůda spolehlivě remontuje, po sestřižení odkvetlých stvolů nasazuje druhou vlnu a v teplejších polohách kvete s přestávkami až do září. Olistění na podzim zežloutne a zatáhne, na jaře raší znovu z pupenů v bázi trsu. Přes zimu zůstává trs pod povrchem půdy, na povrchu se ponechává jen suché listí, které se odklízí na jaře.
Stanoviště vyhovuje slunné až lehce polostinné; při nejméně šesti hodinách přímého slunce denně kvete plně, v hlubším stínu květů výrazně ubývá, byť rostlina přežívá. Sytě červené odrůdy snášejí odpolední přistínění lépe než světlé, barva pak méně trpí. Půda může být téměř jakákoli, od lehké písčité po jílovitou, pokud není trvale zamokřená; nejlépe roste v humózní, mírně vlhké zemině s neutrální reakcí. Zavedený trs snáší sucho i městské podmínky a patří k nenáročným trvalkám vůbec.
Vzrůstem je odrůda nízká: květní stvoly dosahují zhruba pětačtyřiceti centimetrů, olistění zůstává kolem třiceti centimetrů, trs se do šířky rozrůstá na čtyřicet až šedesát centimetrů. Mrazuvzdornost sahá do zóny 3, na území Česka je tedy plná a zimní krytí není potřeba. Trs se dělí přibližně po čtyřech až pěti letech, kdy začne kvést slaběji.
V zahradě se drobnokvěté denivky uplatní tam, kde by velké odrůdy byly příliš hrubé: v předních řadách trvalkových záhonů, v pásech podél cest a chodníků, na svazích proti splachu půdy, ve velkých nádobách i v plošných výsadbách veřejné zeleně. Sytá červená se dobře pojí se šedolistými trvalkami, žlutými třapatkami, modrými šalvějemi a s nízkými travinami. Květy vyhledávají čmeláci a motýli. Trs zůstává hustý a potlačuje plevele, což se v údržbově nenáročných výsadbách projeví jako podstatná výhoda. Poupata i mladé listy jsou v asijské kuchyni pokládány za jedlé, u okrasných odrůd ale zůstává jejich využití spíš okrajovou zajímavostí. Ve výsadbách je vhodné počítat s tím, že po odkvětu zůstane pouze zelený trs, a doplnit k němu pozdně kvetoucí sousedy.
Odrůdu 'Pardon Me' registroval v roce 1982 americký šlechtitel Darrel Apps, který denivky křížil od roku 1969 a později vedl vzdělávací oddělení zahrad Longwood Gardens v Pensylvánii a vlastní školku Woodside Gardens v New Jersey. Za svůj život uvedl kolem čtyř set padesáti odrůd; 'Pardon Me' a 'Happy Returns' se z nich rozšířily po celém mírném pásu. V roce 1985 získala 'Pardon Me' pohár Donna Fischera, tedy hlavní ocenění Americké denivkové společnosti pro drobnokvěté odrůdy. Anglické jméno znamená zdvořilé „promiňte“ a odkazuje k drobnému, nenápadně se vtírajícímu květu.