Denivka 'Joly Hearts' (Hemerocallis 'Joly Hearts', v katalozích i literatuře vedená rovněž v pravopisu 'Jolly Hearts') je tetraploidní zahradní hybrid s velkým, sytě červeným květem. Rod denivka pochází z východní Asie — z Číny, Koreje a Japonska — a divoké druhy kvetou žlutě nebo oranžově. Červená je tedy výsledkem dlouhé šlechtitelské práce a mezi denivkami se cení hlavně stálost odstínu, protože slabší červené kultivary na plném slunci během dne blednou. Tento kultivar patří k těm, které se v evropském školkařském sortimentu drží dlouhodobě právě pro sytost a výdrž barvy.
Trs tvoří obloukovitě prohnuté, páskovité, středně zelené listy vyrůstající přímo z krátkého oddenku; listová kupa je hustá a dosahuje zhruba třiceti centimetrů. Nad ni se zvedají pevné, bezlisté květní stvoly, které se ani po dešti nepokládají. Květ je nálevkovitý, rozevřený do šířky kolem dvanácti centimetrů, se šesti okvětními lístky, jejichž okraje jsou mírně zvlněné a špičky se lehce stáčejí zpět. Zbarvení je jednolité, bez odlišného lemu či oka, jasně třešňově až karmínově červené; směrem ke středu přechází do žlutozeleného až limetkového jícnu, který v protisvětle prosvítá. Prašníky nesou žlutý pyl. Každý jednotlivý květ zůstává otevřený jen jeden den, což vysvětluje české i latinské jméno rodu, na jednom stvolu se však postupně rozvíjí několik desítek poupat. Z opylených květů dozrávají trojpouzdré tobolky s černými semeny.
Sezonní průběh začíná brzy na jaře, kdy z oddenku vyrážejí světle zelené špičky listů; ve druhé polovině května se objevují první stvoly. Hlavní vlna kvetení připadá na červen a červenec a při pravidelném odstraňování odkvetlých stvolů pokračuje kvetení dál do srpna a září. Na podzim listy žloutnou a odumírají — jde o typ s opadavým listem, který zimu přečkává jako podzemní oddenek s masitými, zásobními kořeny. Pro středoevropské zimy je to výhodnější než stálezelené denivky, jejichž listy v teplých periodách předčasně raší a namrzají.
Stanoviště nejlépe vyhovuje plné slunce. Polostín rostlina snáší a barva v něm vydrží déle bez vyblednutí, počet nasazených květů však klesá; minimem je zhruba šest hodin přímého slunce denně. Půda má být hlinitá až jílovitohlinitá, živná, čerstvě vlhká a zároveň propustná, s reakcí kolem neutrální. Denivky patří k trvalkám s velmi širokou tolerancí a zvládnou i těžší nebo chudší půdu; kritické je jen trvalé podmáčení v zimě. Po zakořenění snáší i delší letní přísušek, byť kvetení pak bývá kratší.
Vzrůst je středně vysoký a rovnoměrný. V květu dosahuje rostlina zhruba šedesáti centimetrů, trs se do šířky rozrůstá pomalu a po několika letech zaujme průměr čtyřicet až padesát centimetrů. Nešíří se výběžky ani samovýsevem, takže sousední trvalky nepotlačuje. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděná do −29 °C, tedy zóna 5. Na jednom místě vydrží dlouho; po čtyřech až šesti letech se trs zahustí, kvetení slábne a přichází čas na dělení.
V zahradě se uplatní ve smíšených trvalkových záhonech, kde červená doplňuje modré šalvěje, kakosty a okrasné traviny, i v jednodruhových skupinách po třech až pěti kusech. Snáší svahy a okraje cest, dobře zpevňuje půdu hustým kořenovým systémem a hodí se i do větších nádob. Poupata a květy denivek jsou jedlé, což z ní dělá vděčnou rostlinu do okrasně užitkových výsadeb.
Rodové jméno Hemerocallis složili botanici z řeckých slov hemera (den) a kallos (krása) — krása na jeden den. Denivky se do Evropy dostaly obchodními cestami z Číny už v šestnáctém století, ovšem jako okrasná skupina je proslavilo až americké šlechtění dvacátého století; American Daylily Society, založená roku 1946, vede dnes registr s desítkami tisíc kultivarů. Anglické jméno 'Jolly Hearts' znamená doslova „veselá srdce" a odkazuje na tvar široce rozevřených okvětních lístků. Do českého obchodního sortimentu se kultivar dostal přes nizozemské množitele, u nichž se ustálil zkrácený zápis 'Joly Hearts'. V Číně se poupata denivek odedávna sušila jako zelenina zvaná zlaté jehličky.