Denivka 'Girl Scout' (Hemerocallis 'Girl Scout') je vytrvalá zahradní trvalka z čeledi asfodelovitých, dříve řazená do samostatné čeledi denivkovitých, patřící mezi zahradní křížence rodu, jichž je dnes registrováno několik desítek tisíc. Charakteristikou této odrůdy je kombinace velkého zlatožlutého květu se zvlněným okrajem okvětních lístků a pozdější doby kvetení: nastupuje až v druhé polovině léta a při dobrých podmínkách nasazuje druhou vlnu květů, takže prodlužuje sezonu tam, kde rané odrůdy končí. Listy zatahují, na zimu tedy odumírají — jde o typ, který se v mezinárodní klasifikaci označuje jako dormantní a který je v našich zimách bezpečnější než stálezelené denivky.
Trs je hustý a fontánovitý, tvořený úzkými, obloukovitě prohnutými listy vyrůstajícími ve dvou řadách z krátkého oddenku. Kořeny jsou silné, dužnaté a částečně ztlustlé do zásobních hlíz, což vysvětluje odolnost rostliny vůči suchu. Nad olistěním se zvedají pevné bezlisté stvoly zakončené větveným vrcholem s několika poupaty. Květ je nálevkovitě rozevřený, se šesti okvětními lístky, jejichž okraje jsou zřetelně zvlněné; barva je sytě zlatožlutá se světlejšími, místy až bělavými přechody a se zeleným hrdlem. Každý jednotlivý květ vydrží pouze jediný den — otevře se ráno a k večeru se zavírá — na tom je založeno české i vědecké jméno rodu. Trs však otevírá poupata postupně, takže celková doba kvetení trvá několik týdnů. Plodem je trojpouzdrá tobolka s černými semeny; zpravidla se odstraňuje, protože nasazování semen oslabuje další kvetení.
Sezonní průběh začíná brzy: listy raší už v předjaří a tvoří svěží zelenou hmotu dřív než většina trvalek. Kvetení nastupuje od poloviny léta a pokračuje do začátku podzimu, u přihnojených a dobře zalévaných rostlin s druhou vlnou. Na podzim listy žloutnou a měknou, rostlina zatahuje a přezimuje jen v oddencích a kořenech.
Stanoviště je nenáročné, pro bohaté kvetení je však potřeba světlo: plné slunce nebo místo s alespoň šesti hodinami přímého slunce denně. V polostínu rostlina prospívá, ale kvete zdrženlivěji; sytě žluté odstíny přitom v polostínu vydrží déle svěží a nevybledávají. Půda může být hlinitá, písčitá i jílovitá, ideálně humózní, čerstvě vlhká a propustná, s reakcí od kyselé po mírně zásaditou. Denivky patří k trvalkám, které snesou i těžkou půdu a dočasné přemokření, zároveň však po zakořenění zvládají letní přísušek. Nejbohatěji kvetou při pravidelné vláze v období nasazování poupat. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděná od zóny 3, tedy hluboko pod −30 °C, a rostlina nepotřebuje zimní kryt.
Konečná velikost je střední až vyšší. Kupa listů dosahuje čtyřiceti až padesáti centimetrů, květní stvoly se podle podmínek zvedají zhruba do šedesáti až osmdesáti pěti centimetrů a trs se rozrůstá do šířky čtyřiceti až šedesáti centimetrů. Plné velikosti dosáhne třetím rokem po výsadbě. Rostlina se rozrůstá pomalu a trsovitě, nešíří se výběžky ani samovýsevem; po čtyřech až šesti letech trs zhoustne natolik, že kvetení slábne, a řeší se to dělením.
V zahradě je 'Girl Scout' vděčnou trvalkou do slunných záhonů, na okraje výsadeb, do smíšených kompozic s travinami i na svahy a nesnadno udržovatelná místa, protože zapojený trs potlačuje plevele. Pozdní kvetení ji předurčuje pro kombinace s okrasnými travami, třapatkami, třapatkovkami, hvězdnicemi a vysokými rozchodníky. Snese i výsadbu do velkých nádob a květy jsou zdrojem nektaru pro čmeláky a včely.
Rodové jméno Hemerocallis je složeno z řeckých slov hémera (den) a kallos (krása) a popisuje nejnápadnější vlastnost rodu — každý květ vydrží pouhý jediný den. Planě rostoucí denivky pocházejí z východní Asie, z Číny, Koreje a Japonska, kde se odedávna pěstovaly nejen pro okrasu, ale i jako zelenina; sušená poupata jsou v čínské kuchyni dodnes běžnou surovinou. Do Evropy se první druhy dostaly už v šestnáctém století, moderní sortiment však vznikl v Severní Americe, kde šlechtění denivek přerostlo v samostatné odvětví se stovkami nových odrůd ročně a s vlastní registrační autoritou, American Daylily Society. Jméno 'Girl Scout' odkazuje k americké dívčí skautské organizaci.