Denivka 'Cape Breton' (Hemerocallis 'Cape Breton') je vytrvalá trsnatá trvalka z okruhu moderních tetraploidních zahradních denivek, u nichž je hlavním cílem šlechtění velký, plochý a pravidelně otevřený květ s výrazně kresleným okrajem. Odrůda spadá do skupiny takzvaných zlatolemých denivek: kontrast mezi sytě zbarvenou plochou okvětí a světlým žlutozlatým lemem je jejím hlavním rozpoznávacím znakem.
Habitus je typicky denivkový. Rostlina tvoří hustý, postupně se rozšiřující trs úzkých, čárkovitých, obloukovitě prohnutých listů světle až sytě zelené barvy. Listy vyrůstají ve dvou řadách z krátkého oddenku a tvoří pevnou, souvislou kupu, která zakrývá půdu po celou vegetaci. Olistění je poloopadavé: v mírné zimě zůstává zelené, po tvrdších mrazech zavadá a na jaře znovu obráží.
Květy nesou pevné, vzpřímené květní stvoly, které dorůstají zhruba pětasedmdesáti centimetrů a vyčnívají nad olistění. Jednotlivý květ měří v průměru kolem sedmnácti centimetrů, má široké, zaoblené, tuhé okvětní lístky s vlnitým okrajem a je široce otevřený. Základní barva je růžovofialová až purpurově růžová, směrem ke středu světlá do bledšího vodoznaku, tedy plošné světlé skvrny nad hrdlem. Okraj lemuje zlatavě žlutý zvlněný pásek a samé hrdlo je zelené. Barevný sled od zeleného středu přes bledý vodoznak k sytě růžovofialové ploše a zlatému okraji je u jednoho květu čitelný na první pohled. Květy jsou lehce vonné a jednodenní, jak napovídá české i botanické jméno rodu; každý stvol jich ale postupně otevírá velký počet, takže rostlina kvete souvisle po řadu týdnů. Odkvetlé květy odpadávají samy a nezůstávají na trsu jako hnědá hmota. Plodem je trojpouzdrá tobolka s černými semeny, která nemá okrasnou hodnotu.
Sezónní průběh začíná časným jarním rašením, kdy z trsu vyrážejí světle zelené špičky listů. Kvetení nastupuje v raném až středně raném období denivkové sezony, v podmínkách střední Evropy zhruba od června do srpna. Po odkvětu zůstává olistění dekorativní až do podzimu a udržuje záhon zapojený i v době, kdy okolní trvalky dokvétají. Podzimní zbarvení listů je nevýrazné, listy jen postupně žloutnou a zavadají.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné; k plnému nasazení květů rostlina potřebuje nejméně čtyři až pět hodin přímého slunce denně. U tmavších růžovofialových odrůd bývá v nejparnějším odpoledním slunci barva o něco bledší, lehké odpolední zastínění jí proto svědčí. Půda má být hlubší, humózní a čerstvě vlhká; denivka snáší i těžší jílovité půdy a krátkodobé přemokření, což ji odlišuje od většiny trvalek této velikosti. Nesnáší jen trvale vysychavé, mělké a chudé stanoviště, kde květy zůstávají menší a kvetení se zkracuje. Kořenový systém je silný a masitý, s kořenovými hlízkami, které rostlině pomáhají překlenout sušší období.
Konečná velikost trsu odpovídá výšce kolem pětasedmdesáti centimetrů ve květu a šířce zhruba pětapadesáti centimetrů; k plné velikosti se rostlina dostává za tři až čtyři roky. Mrazuvzdornost sahá zhruba k minus devětadvaceti stupňům, tedy do zóny 5, takže odrůda přezimuje bez krytí i v drsnějších polohách.
Použití vychází z velikosti květu i trsu. Uplatní se jako sólový prvek v předním až středním plánu trvalkového záhonu, v pásech podél cest, ve smíšených výsadbách s okrasnými travami, kakosty, hostami a vysokými rozchodníky nebo v prostorné nádobě. Vzhledem k odolnosti a hustému olistění se hodí i do veřejné zeleně a na místa, která se nedají často zalévat. Trs je vhodné po čtyřech až pěti letech rozdělit, aby neztrácel nasazení květů.
Odrůdu vyšlechtil americký šlechtitel Ted L. Petit a do prodeje se dostala v roce 2008. Vznikla křížením odrůd 'Collective Spirit' a 'Alexa Kathryn' a je tetraploidní, tedy s dvojnásobným počtem chromozomů proti planým druhům; právě tetraploidie stojí za tuhou strukturou okvětí a intenzitou barev, kterými se moderní denivky vyznačují. Jméno 'Cape Breton' odkazuje na ostrov Cape Breton u východního pobřeží Kanady. Rodové jméno Hemerocallis je složeno z řeckých slov hémera, den, a kallos, krása, a shrnuje základní vlastnost rodu: každý květ vydrží jediný den.