Ďáblík bahenní (Calla palustris) je vytrvalá mokřadní bylina z čeledi árónovitých, jediný druh svého rodu. Ve střední Evropě roste na rašelinných a slatinných mokřadech, kterých ubývá; v České republice je dnes ve volné přírodě velmi vzácný a nejbližší souvislejší výskyt leží na Slovensku. V zahradním jezírku se pěstuje z rozmnožovaného materiálu a patří k rostlinám stinné mělčiny.
Oddenek je zelený, dužnatý, plazivý a poměrně silný, roste vodorovně po povrchu bahna nebo těsně pod hladinou a v uzlinách zakořeňuje. Postupně se větví a tvoří volný, plošně rozložený porost. Právě viditelný zelený oddenek je jedním z určovacích znaků druhu.
Listy jsou dlouze stopkaté, srdčité až ledvinovité, s okrouhlou lesklou čepelí, celokrajné, sytě zelené. Vyrůstají jednotlivě z uzlin oddenku a zvedají se nad hladinu do výšky zhruba patnácti až třiceti centimetrů. Tvar listu je pro rostlinu charakteristický a činí ji dekorativní i mimo dobu kvetení.
Květenství má stavbu typickou pro árónovité. Drobné květy jsou nahloučené v krátké válcovité palici, kterou obtáčí nápadný listen, takzvaný toulec; ten je zvenčí nazelenalý a uvnitř čistě bílý. Vytváří tak dojem velkého bílého květu, ačkoli o květ v pravém smyslu nejde. Kvetení připadá na červen a červenec.
Po opylení dozrávají na palici červené bobule sdružené do nápadného hroznu, který na rostlině vydrží do podzimu a barevně kontrastuje se zeleným olistěním. Plody i celá rostlina jsou jedovaté; obsahují dráždivé látky typické pro árónovité. To je vhodné vědět při výsadbě v zahradě s malými dětmi.
Stanoviště je pro tuto rostlinu netypické mezi vodními druhy: vyhovuje jí polostín až stín, tedy severní strana jezírka, místo pod převisem dřevin nebo zastíněná zátoka. Na plném slunci strádá a listy se spalují. Právě to z ní dělá použitelnou rostlinu pro stinná jezírka, kde většina kvetoucích vodních druhů selhává.
Hloubka vody je nízká: rostlina se vysazuje do pěti až deseti centimetrů nad kořeny, roste i v trvale promáčeném bahně bez vodního sloupce. Substrát má být kyselý, výživný, těžší a nejlépe rašelinný; vyhovuje měkká voda s nízkým obsahem vápníku, tvrdá vápenatá voda růst omezuje.
Vzrůst je nízký a plošný. Porost se rozrůstá oddenkem do stran rychlostí zhruba deseti až dvaceti centimetrů za sezonu, výšku ale nepřekročí. Do hloubky ani do jiných zón se nešíří, takže expanzivnost zůstává v jezírku dobře zvládnutelná.
Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje bez ochrany; oddenek snese promrznutí bahna. Nadzemní část na podzim odumírá a odstraňuje se z vody, aby se v ní nerozkládala.
Množení je snadné dělením oddenku na díly s několika uzlinami, nejlépe v předjaří nebo po odkvětu. Ze semene se rostlina množí obtížněji, ačkoli bobule na vlhkém rašelinném substrátu klíčí.
V zahradě se používá do mělké stinné zóny jezírek, k zakrytí okraje fólie, do rašelinných a bažinových záhonů a do nádobových jezírek na severní straně domu. Kombinuje se s vachtou, kapradinami a ostřicemi, které snášejí podobné podmínky.
Rodové jméno Calla je starořeckého původu a bývá vykládáno ze slova pro krásu; s pokojovou kalou, botanicky zantedeskií, druh přes obchodní jméno nesouvisí, ačkoli oba rody patří do téže čeledi. České jméno ďáblík odkazuje na jedovatost rostliny, druhové jméno palustris znamená bahenní. Přirozený areál je cirkumboreální a pokrývá severní Evropu, Sibiř a Severní Ameriku; ve střední Evropě jde o pozůstatek chladnějších období, vázaný na rašeliniště. Sušený a opakovaně vyluhovaný oddenek se v severských oblastech v dobách nouze zpracovával na mouku, čímž se odstranily dráždivé látky.