Cypřišovec Leylandův 'Gold Rider' (Cupressocyparis leylandii 'Gold Rider') ve tvaru bonsai je tvarovaný výpěstek o výšce 150 až 175 cm, pěstovaný v kontejneru C35. Bonsai je ve školkařské praxi označení pro rostlinu s obnaženým kmenem a s korunou rozdělenou do několika samostatných, do plochých polštářů sestřižených pater; s pravými miniaturními bonsaji v misce nemá společné nic než název. Základem je odrůda 'Gold Rider' s plochým vějířovitým větvením a se zlatožlutými šupinovitými listy, které drží barvu po celý rok a na plném slunci jsou nejsytější.
Tvar nevzniká roubováním ani vyvazováním, nýbrž výhradně střihem. Ve školce se u mladé rostliny ponechá průběžný kmen, postupně se odstraňují spodní a přebytečné větve a zbylá patra se opakovaně zakracují, dokud nezhoustnou do kompaktních polštářů. Přírůstek se u této odrůdy uvádí různě podle podmínek — od patnácti až dvaceti centimetrů ročně po padesát až šedesát centimetrů ve volné půdě —, přičemž 'Gold Rider' roste pomaleji než zelený leylandi i než 'Castlewellan Gold'. Výška 150 až 175 cm i s vypracovanými patry proto představuje několik sezon růstu a nejméně stejný počet sezon pravidelného střihu.
Udržovací řez se provádí dvakrát za sezonu, obvykle v červnu a znovu koncem srpna, a vede vždy jen do mladého olistěného přírůstku. Cypřišovec neobráží ze starého holého dřeva, takže zásah do hnědého vnitřku patra zanechá trvalou díru, kterou už nic nezakryje. Vynechání jediné sezony znamená, že se patra rozrostou a vzájemně propojí, obrys se ztratí a jeho obnovení by vyžadovalo právě onen řez do starého dřeva.
Umístění vyhovuje solitérní: samostatně na trávníku, ve dvojici po stranách vstupu nebo v nádobě na terase, kde patrovitá stavba vynikne proti stěně. Kontejner o objemu pětatřiceti litrů je pro rostlinu této výšky poměrně těsný, proto se po dvou až třech letech přesazuje do většího objemu, případně se obměňuje horní vrstva substrátu. Zálivka je klíčová — omezený bal vysychá rychle a hnědnutí ze sucha je u cypřišovců nevratné.
Zimování v nádobě je citlivější než v zemi. Vlastní odrůda snáší mráz do zóny 5b, ohrožen je ale kořenový bal: promrznutí balu v nádobě je častější příčinou úhynu než mráz na nadzemní části. Nádoba se proto obaluje, staví k závětrné stěně a substrát se přes zimu udržuje mírně vlhký, protože stálezelené olistění odpařuje vodu i za mrazu, zejména na zimním slunci a ve větru.
Ve volné půdě dorůstá 'Gold Rider' bez řezu dvou až deseti metrů při šířce dvou až čtyř metrů. Obrůstá ochotně a rychle, takže tvar se po střihu zacelí během několika týdnů vegetace; stejná vlastnost ale znamená, že bez zásahu ztrácí čistý obrys už během jedné až dvou sezon.
Cypřišovec Leylandův vznikl náhodou. Roku 1888 vyklíčila v parku Leighton Hall ve Walesu semena, z nichž vzešli kříženci cypřiše velkoplodého a cypřišku nutkajského — dvou rodů, které se v přírodě nikdy nesetkají, protože rostou po opačných stranách Severní Ameriky. Nový mezirodový kříženec dostal jméno po Christopheru Leylandovi, majiteli panství. Odrůdu 'Gold Rider' vybrali v polovině osmdesátých let dvacátého století v nizozemském Boskoopu ze semenáčů. Zlatou barvu drží po celý rok lépe než starší 'Castlewellan Gold', roste však pomaleji, a proto je i její školkařská produkce zdlouhavější.