Cypřišovec Leylandův 'Gold Rider' (Cupressocyparis leylandii 'Gold Rider') je zlatolistý jehličnan, který si barvu drží po celý rok. Olistění je zlatožluté až žlutozelené a nemění se ani v zimních měsících: nehnědne, nebledne a zahradu rozjasní i v prosinci, kdy je kolem většinou šedo.
Stálost barvy je hlavní rozdíl proti 'Castlewellan Gold'. U něj patří zlatý tón hlavně mladým výhonům a během sezony tmavne, kdežto 'Gold Rider' vypadá stejně jasně od jara do jara. Zploštělé větévky pokryté drobnými šupinami mají jasně žlutozelený odstín, který na světle téměř září.
Roste do sloupu a větve má hustě olistěné od samé země. Spodek nevyholuje, a tak i volně rostoucí rostlina působí upraveně. Hustota od paty je výhodou zvlášť v plotu, kde by holý spodek byl vidět nejvíc. Bez řezu dorůstá mnoha metrů, ve stříhaném plotu se ale dá dlouhá léta držet v rozumné výšce.
Tempo je mírnější než u zelených leylandií. Znamená to méně práce: plot se zarovná jednou až dvakrát za rok a mezi střihy se tolik nerozvolní. Nůžky patří jen do mladé zelené části přírůstku. Starší dřevo bez olistění už neobrazí a mezera po hlubokém řezu by byla v barevné stěně dobře vidět.
Plné slunce snáší, a dá se proto sázet i na otevřená, celý den osluněná místa. Běžnou zimu u nás obvykle přečká. V zimě ho víc než nízké teploty ohrožuje ztráta vody: když vítr a slunce působí na olistění v době, kdy je půda zmrzlá, větévky zasychají, a podobně škodí holomrazy. Na podzim mu proto prospěje dostatek vody a mladé rostliny je dobré v první zimě krýt před větrem.
Uplatní se jako solitéra, která přitahuje pohled i z dálky, jako světlý živý plot nebo jako barevný akcent mezi tmavšími jehličnany; ve skupině působí jako svislý prvek, který vede oko vzhůru. Dobře snáší tvarování, a proto se pěstuje i na kmínku. V sousedství tmavě zeleného '2001' vynikne barva obou odrůd.