Cypřišovec Leylandův 'Castlewellan Gold' (Cupressocyparis leylandii 'Castlewellan Gold') ve tvaru zahradní bonsaje je stálezelený tvarovaný výpěstek vedený podle japonské tradice tvarování dřevin ve volné půdě. Na rozdíl od koule, kužele nebo spirály nemá pravidelný geometrický obrys: kmen je záměrně nepravidelný a olistění je soustředěné do několika oddělených plochých pater, mezi nimiž zůstává viditelná stavba větví.
Tvar vzniká výběrem, nikoli jen stříháním. V školce se z rostliny postupně odstraní většina větví a ponechá se jen několik kostrových, které se vyvazují do vodorovné polohy a opakovaným zaštipováním se zahušťují do plochých pater. Vnitřek koruny se průběžně čistí, aby zůstala vidět silueta kmene a hlavních větví. Tato práce trvá několik let a je hlavním důvodem, proč je takový výpěstek dražší než běžná rostlina téže velikosti.
Olistění je stálezelené, tvořené drobnými šupinovitými lístky přitisklými k tenkým větévkám. Barva je zlatožlutá, nejsytější na osluněné straně a na nových přírůstcích; ve stínu přechází do zelenožluté. U bonsajového tvaru se barva uplatní na horní ploše každého patra, kam dopadá světlo.
Udržovací řez je jádro užitné hodnoty a je pracnější než u geometrických tvarů, protože se nestříhá podle obrysu, ale podle stavby. Patra se udržují plochá a oddělená, vnitřek koruny se čistí od nových výhonů a odstraňují se větve, které narušují zvolenou siluetu. Cypřišovec roste velmi rychle, ročně přiroste i šedesát až devadesát centimetrů, takže zásah je nutný dvakrát až třikrát za sezonu, obvykle v květnu, v červenci a případně v září.
Rozhodující omezení: cypřišovec neobráží ze starého hnědého dřeva. Řez se proto vede jen do zeleného olistění; zaříznutí do holé hnědé části zanechá trvalou díru, která se nezacelí. U bonsajového tvaru je toto pravidlo zvlášť podstatné, protože patra jsou tenká a pod zeleným povrchem je hnědé dřevo blízko.
Umístění odpovídá charakteru zboží. Zahradní bonsaj je sběratelský a pohledový kus a používá se jako samostatná dominanta: u vstupu, ve štěrkové ploše, u vodního prvku, v japonsky laděné zahradě nebo v nádobě na terase. Vyžaduje volný prostor a pozadí, proti kterému silueta vynikne; ve skupině s jinými dřevinami tvar zaniká.
Nádoba má být hlubší a stabilní, s drenážní vrstvou a propustným substrátem. Přesazuje se zhruba každé dva až tři roky do většího objemu, jinak kořenový bal vyplní prostor a rostlina trpí suchem.
Zimování je u nádobových tvarovanců rozhodující. Promrznutí kořenového balu v malém objemu substrátu je častější příčina úhynu než mráz na olistění; nádoba se obalí, postaví na izolační podložku a odsune od promrzající stěny. Ve volné půdě rostlina snese teploty kolem minus dvaceti stupňů. Mokrý sníh se na vodorovných patrech zachytí ve větším množství než u jiných tvarů a snadno je rozlomí, proto se po nadílce oklepává.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné. Půda může být jakákoli propustná, včetně chudé a vápnité; kořenový systém je mělký, takže v suchém létě je nutná zálivka.
Cypřišovec Leylandův je mezirodový kříženec, který vznikl náhodně roku 1888 ve Walesu na panství Leighton Hall zkřížením cypřiše velkoplodého a cypřišku nutkajského. Zlatolistá odrůda 'Castlewellan Gold' vznikla roku 1962 v severoirském Castlewellanu a jméno nese po tamním arboretu. Tvarování dřevin do pater ve volné půdě má původ v japonské zahradní tradici, kde se pro ně užívá označení niwaki; do evropského školkařství se dostalo ve druhé polovině dvacátého století a rychle rostoucí cypřišovec se pro něj používá proto, že výsledný tvar je dosažitelný podstatně dříve než u pomalu rostoucích jehličnanů.