Cypřišek Lawsonův 'Yvonne' (Chamaecyparis lawsoniana 'Yvonne') je stálezelený jehličnan z čeledi cypřišovitých, v katalozích uváděný také s pravopisnou variantou 'Ivonne'. Jde o zlatolistý kultivar s hustým, úzce kuželovitým až sloupovitým habitem, který se v evropském školkařství pěstuje především jako plotová dřevina a jako barevný svislý akcent v jehličnanových skupinách. Rod Chamaecyparis zahrnuje jen několik druhů ze Severní Ameriky a východní Asie; cypřišek Lawsonův je z nich v evropských zahradách nejrozšířenější a má zdaleka nejvíc kultivarů.
Větve jsou vystoupavé a hustě nasazené od země. Olistění tvoří ploché, měkké šupinovité větévky uspořádané do svislých vějířů, které z odstupu připomínají plameny. Barva je od jara do léta jasně žlutozelená, na podzim a v zimě přechází do sytě zlaté. Zlatolisté konifery v zimě zpravidla blednou nebo hnědnou; u tohoto kultivaru je průběh opačný, a právě to je jeho hlavní odlišnost. Nejsytější barvu má rostlina na plném slunci, v polostínu se odstín posouvá do zelenožluté.
Sezónní průběh je jinak stálý. Na jaře raší nové přírůstky světle a měkce, přes léto se zpevňují, v zimě zůstává celá stěna zelenozlatá bez opadu. Šišky jsou drobné, kulovité, zprvu modrozelené, po dozrání hnědé; na okrasné hodnotě se prakticky nepodílejí a u pravidelně stříhaného plotu se netvoří vůbec, protože je sestřih odstraňuje.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné a spíše chráněné. Půda má být čerstvě vlhká, živná a propustná; cypřišek nesnáší vysychavé písky ani trvale podmáčenou zeminu a špatně reaguje na suchý mrazivý vítr, který v zimě spaluje olistění. Ve městech snáší běžné znečištění, nikoli však zasolení u vozovek. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5, tedy zhruba minus dvaceti devíti stupňům.
Roční přírůstek se pohybuje mezi třiceti a padesáti centimetry, takže jde o poměrně rychle rostoucí odrůdu. Po deseti letech dosahuje zhruba dvou a půl metru při šířce kolem sto dvaceti centimetrů, dospělá rostlina pak tří až čtyř metrů výšky při šířce jednoho až jednoho a čtvrt metru; ve zcela příznivých podmínkách i více. K založení živého plotu se vysazují dvě až tři rostliny na běžný metr. Hustší spon zapojí stěnu rychleji, ale zkracuje životnost porostu, protože rostliny si dřív začnou konkurovat. Prostokořenné sazenice se u cypřišků nepoužívají; dodávají se balové nebo kontejnerované rostliny, obvykle ve výškách od šedesáti do dvou set centimetrů, takže se stěna dá založit rovnou v požadované výšce.
Řez má u cypřišků jedno tvrdé pravidlo: nesmí zasáhnout do starého bezjehličnatého dřeva, protože to už znovu neobrazí a v plotu zůstane trvalá díra. Stříhá se proto od prvního roku po výsadbě a jen v mladém olistěném přírůstku, jednou ročně, nejlépe koncem jara nebo na začátku léta, po dokončení hlavního přírůstku. Stěnu je namístě vést mírně kónicky, aby světlo dosáhlo i k patě plotu; jinak spodní část porostu vyholí a napravit se to už nedá.
V zahradě slouží 'Yvonne' k zakládání vyšších stříhaných plotů a clon, k barevnému oddělení částí zahrady, jako svislý solitér v předzahrádkách a jako součást smíšených jehličnanových skupin. Zlatý tón dobře funguje proti tmavým jehličnanům, tisům a borovicím a uplatní se v zimní zahradě, kde bývá barvy málo. Vzhledem k tomu, že rostlina drží tvar i bez řezu, dá se použít také jako nestříhaný sloup mezi listnatými keři nebo v pásové výsadbě podél příjezdové cesty.
Základní druh roste v úzkém pásu na pobřeží severní Kalifornie a jižního Oregonu, v okolí města Port Orford. Do kultury se dostal v roce 1854, kdy jeho semena poslali do Evropy sběratelé pracující pro edinburskou školku Lawson & Son; podle jejího majitele Charlese Lawsona nese druh dodnes jméno cypřišek Lawsonův. V zahradnictví se z něj stal jeden z nejplodnějších zdrojů kultivarů — popsáno jich bylo přes dvě stě, od trpasličích polštářů po štíhlé sloupovité stromy. Odrůda 'Yvonne' patří ke zlatolistým sloupovitým selekcím; její doložený původ ale databáze Americké společnosti pro jehličnany neuvádí a vede jej jako neznámý.