Cypřišek hrachonosný 'Baby Blue' (Chamaecyparis pisifera 'Baby Blue') je zakrslý stálezelený jehličnan s modrošedým jehličím. Ve skupině cypřišků patří k odrůdám, které si po celý život zachovávají mladistvý typ olistění, tedy jemné odstálé jehlice místo šupinovitých lístků dospělých rostlin.
Habitus je hustý, široce kuželovitý až zaoblený a pravidelný. Větvení je jemné a hustě rozvětvené, koncové větévky měkce převisají. Tvar si rostlina drží sama a bez zásahu nůžkami zůstává pravidelná i po letech, což je u jehličnanů do menších zahrad podstatné.
Jehličí je krátké, husté, sametově měkké na dotek, uspořádané odstále kolem větévek. Barva je chladně stříbřitě modrá; nejvýraznější je na jaře po vyrašení a v chladném období, přes horké léto mírně zezelená. Barevný kontrast s běžnou tmavou zelení jehličnanů je hlavní důvod, proč se odrůda vysazuje.
Sezonní průběh je klidný. Rostlina raší v dubnu a květnu, kdy je barva nejsvětlejší, přes léto ztmavne a v podzimním a zimním chladu znovu zmodrá. Nemění tvar ani objem, takže v záhonu plní funkci stálého prvku.
Vzrůst je pomalý. Konečná velikost dosahuje zhruba osmdesáti centimetrů až jednoho a dvou desetin metru výšky a podobné nebo mírně menší šířky; běžně nabízené rostliny se dlouho drží kolem půl metru. Roční přírůstek se počítá v jednotkách centimetrů, takže rostlina zůstává řadu let v rozměru vhodném do nádoby.
Stanoviště vyhovuje slunné, snese i lehký polostín. Na plném slunci je modrý tón nejsytější, v hlubokém stínu porost řídne a barva bledne. Nevhodné jsou otevřené větrné polohy, kde jemné jehličí vysychá.
Půda má být kyselá až neutrální, humózní, propustná a s dostatkem vláhy. Vyschnutí kořenového balu rostlina snáší špatně a projeví se hnědnutím jehličí, které se neobnoví; mulč z borky a pravidelná zálivka v suchém létě tomu předcházejí. Zamokření naopak nesnáší.
Mrazuvzdornost je velmi vysoká, uvádí se až kolem minus třiceti čtyř stupňů, takže rostlina přezimuje bez ochrany i v drsných polohách. V nádobě je rozhodující ochrana kořenového balu, protože promrznutí substrátu v malém objemu poškodí rostlinu dřív než mráz na jehličí.
Snášení řezu je omezené, ale u této odrůdy to nevadí, protože tvar drží sama. Odstraňují se pouze výhony vybočující z obrysu, a to jen v zeleném olistění; cypřišek stejně jako příbuzné jehličnany neobráží ze starého holého dřeva a zaříznutí do hnědé části zanechá trvalou díru.
Zimním rizikem je mokrý sníh, který se v hustém jemném olistění zachytí a větve rozlomí. Po vydatné nadílce se proto sníh oklepává.
V zahradě se odrůda používá do skalek a vřesovišť, do nízkých výsadeb u vstupu a podél cest, do nádob na terase, do střešních zahrad a do moderních kompozic se štěrkovým mulčem. Kombinuje se s tmavými jehličnany, s vřesy, nízkými trávami a barevnými trvalkami, proti kterým modrý tón vynikne.
Množení se dělá výhradně vegetativně, řízkováním v pozdním létě nebo roubováním; ze semene potomstvo nezachová ani barvu, ani mladistvý typ olistění a vrací se k podobě základního druhu, tedy k vysokému lesnímu stromu.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Nejčastější problém nemá původ ve škůdci, ale ve stanovišti: hnědnutí jehličí uvnitř koruny po suchém létě nebo po zimním vysušení mrazivým větrem. Poškozené části se neobnoví, protože rostlina neobráží ze starého dřeva, a je proto nutné jim předcházet volbou závětrného místa a zálivkou, nikoli je řešit dodatečně.
Cypřišek hrachonosný pochází z Japonska, z ostrovů Honšú a Kjúšú, kde tvoří vysoké lesní stromy. Druhové jméno pisifera znamená hrachonosný a odkazuje na drobné kulovité šišky velikosti hrachu. V Japonsku patří dřevina pod jménem sawara k pěti posvátným stromům oblasti Kiso a její dřevo se používalo na stavbu chrámů, kádí a nádob. Do Evropy byl druh dovezen v roce 1861 a ukázal se jako mimořádně proměnlivý; z jeho semenáčů vzniklo několik set zahradních odrůd lišících se typem olistění, barvou a vzrůstem. Odrůdy s trvale mladistvým jehličím, mezi které patří i 'Baby Blue', tvoří jednu z hlavních skupin tohoto sortimentu.