Citroník limonový (Citrus limon) je stálezelený subtropický strom, který v přirozených podmínkách dorůstá tří až šesti metrů, v nádobě zůstává výrazně kompaktnější. Větve jsou trnité, listy kožovité, protáhle vejčité, tmavě zelené a při rozemnutí silně aromatické; mladý přírůstek bývá načervenalý.
Plody jsou protáhle vejčité s výrazným hrotem, dlouhé šest až dvanáct centimetrů. Slupka je středně silná, hrbolatá, sytě žlutá, bohatá na silice. Dužnina je světle žlutá, členěná do osmi až deseti dílků, velmi šťavnatá a výrazně kyselá, s obsahem kyseliny citronové kolem pěti procent. Od odkvětu do plné zralosti uplyne šest až devět měsíců. Zásadní pěstitelskou výhodou je, že zralé plody zůstávají na rostlině dlouhé měsíce a jejich kvalita klesá jen velmi pomalu, takže sklizeň není třeba spěchat.
Citroník kvete opakovaně během celého roku, bílými až narůžovělými, silně vonnými květy. Je samosprašný, k úrodě stačí jediná rostlina. Díky nepravidelnému kvetení se na jednom exempláři běžně současně vyskytují poupata, květy, zelené nasazené plody i plody zralé – právě tento vzhled je pro citroník typický.
V našich podmínkách jde o nádobovou rostlinu. Přes léto se umísťuje ven na plné slunce nebo do lehkého polostínu, na chráněné stanoviště bez studeného průvanu. Substrát má být propustný, mírně kyselý, s příměsí hrubšího písku; kořenový bal nesmí zůstávat trvale promáčený ani úplně vyschnout. Zalévá se měkkou, odstátou vodou, tvrdá voda vede k žloutnutí listů mezi žilnatinou. V období růstu se přihnojuje hnojivem určeným pro citrusy.
Zimování je klíčové. Ideální je světlé stanoviště při teplotě pět až patnáct stupňů, kdy rostlina přechází do klidu a zálivka se výrazně omezuje. Rozhodující je vyváženost světla a tepla: v teplé obytné místnosti bez dostatku světla citroník shazuje listy a stává se náchylným ke sviluškám a červcům. Mrazuvzdornost je nulová, teploty pod bodem mrazu poškozují listy i dřevo.
Plody se využívají celé. Šťáva slouží k okyselení pokrmů, do nápojů, dresinků a marinád i jako přírodní prostředek proti hnědnutí nakrájeného ovoce. Strouhaná kůra dodává aroma pečivu a krémům. Z celých plodů se vaří marmelády a limoncello, plátky se sušší do čajových směsí. Domácí citrony mají oproti obchodním výhodu neošetřené slupky.
Řez se provádí na jaře, zakracují se přerostlé výhony a odstraňují vlky rostoucí dovnitř koruny. Přesazuje se každé dva až tři roky do jen mírně větší nádoby; nadměrný objem substrátu vede k přemokření a hnilobě kořenů.
Citroník vznikl pravděpodobně v severovýchodní Indii nebo v jižní Číně jako kříženec citroníku pravého a hořkého pomeranče. Do Středomoří jej rozšířili Arabové mezi 8. a 10. stoletím, do Evropy se dostal přes Sicílii a Španělsko. V renesanci se stal symbolem bohatství a vznikly pro něj samostatné stavby – oranžérie, které v evropských zámeckých zahradách umožňovaly přezimování subtropických dřevin. Slovo citron pochází přes latinské citrus z řeckého kedros; arabské lajmūn a perské līmūn daly základ mezinárodním názvům lemon, limone a limón.