Limetka (Citrus aurantiifolia) je stálezelený citrus tropického původu, pěstovaný pro drobné, silně aromatické plody. V přirozených podmínkách dorůstá dvou až čtyř metrů, v nádobě zůstává výrazně menší. Větve jsou tenké, hustě rozvětvené a nesou drobné ostny; listy jsou menší a světlejší než u citroníku, s výrazně aromatickou čepelí.
Plody jsou malé, kulovité až mírně zploštělé, o průměru tří až šesti centimetrů. Slupka je tenká, hladká a v konzumní zralosti sytě zelená; při plném dozrání se přebarvuje do žlutozelena, kdy už ale plod ztrácí část charakteristického aroma. Dužnina je zelenožlutá, velmi šťavnatá, silně kyselá, s vyšším obsahem kyseliny citronové než u citronu, a s pronikavou kořenitou vůní, kterou dodávají silice ve slupce. Od nasazení plodu do sklizně uplyne pět až devět měsíců podle podmínek pěstování.
Limetka kvete opakovaně v průběhu roku drobnými bílými, silně vonnými květy. Je samosprašná, takže k úrodě stačí jediná rostlina; opylení lze v interiéru podpořit lehkým poklepáním na větve v době květu. Na jedné rostlině se běžně současně vyskytují květy, zelené nasazené plody i plody dozrávající.
V našich podmínkách je limetka výhradně nádobovou rostlinou. Přes léto jí prospívá pobyt venku na plném slunci, ideálně na jižně nebo jihozápadně orientované terase chráněné před větrem. Substrát má být propustný, mírně kyselý, s příměsí písku nebo perlitu; citrusy nesnášejí zamokření kořenového balu ani vysychání do sucha. Zálivka měkkou vodou a pravidelné přihnojování speciálním citrusovým hnojivem v době růstu jsou pro zdravé rostliny zásadní.
Zimování je nejnáročnější částí pěstování. Limetka je z citrusů nejcitlivější na chlad a nesnáší tak studené přezimování jako citroník – vyhovuje jí světlé stanoviště při teplotě zhruba osm až dvanáct stupňů, tedy o něco tepleji než ostatním citrusům. Zálivka se v tomto období výrazně omezuje. Rozhodující je poměr světla a tepla: čím tepleji rostlina zimuje, tím více světla potřebuje, jinak shazuje listy.
Plody se v kuchyni používají hlavně pro šťávu a kůru. Limetková šťáva je základem mexické, thajské, vietnamské a karibské kuchyně, uplatní se v marinádách, dresincích, polévkách i nápojích. Strouhaná kůra dodává pokrmům aroma bez kyselosti. Aromatické listy se používají obdobně jako listy kafírové limety.
Řez se provádí na jaře před přemístěním ven; zakracují se přerostlé a dovnitř rostoucí výhony, aby koruna zůstala prosvětlená. Nejčastějšími škůdci při pěstování v interiéru jsou svilušky, štítenky a červci, kterým nahrává suchý a teplý vzduch; pravidelná kontrola rubu listů je proto na místě.
Limetka pochází z jihovýchodní Asie, pravděpodobně z oblasti mezi severovýchodní Indií a Barmou. Arabští obchodníci ji ve středověku přenesli do Středomoří a v 16. století ji Španělé zavezli do Karibiku a Střední Ameriky, kde zdomácněla natolik, že bývá označována jako Key lime nebo mexická limetka. Latinský přívlastek aurantiifolia znamená doslova pomerančolistá a odkazuje na podobnost listů s listy pomerančovníku. Český název limetka i mezinárodní lime pocházejí přes španělské lima z arabského līma, což byl souhrnný název pro kyselé citrusové plody.