Kumquat (Citrus japonica) je drobný stálezelený citrus, dříve řazený do samostatného rodu Fortunella. V nádobě dorůstá zpravidla jednoho až dvou metrů, tvoří hustou, košatou korunu s drobnými tmavě zelenými, lesklými listy a v naprosté většině případů je zcela bez ostnů, což usnadňuje manipulaci s rostlinou.
Plody jsou nejmenší mezi citrusy – oválné až podlouhlé, dlouhé dva až čtyři centimetry, se světle až sytě oranžovou hladkou slupkou. Právě slupka je u kumquatu klíčová: je tenká, sladká a mimořádně bohatá na silice, takže vyrovnává kyselou dužninu uvnitř. Plody se proto jedí vcelku, neloupou se, a chuťový vjem vzniká současným působením sladké slupky a kyselé šťávy. Dozrávají obvykle na podzim a na rostlině vydrží zralé řadu týdnů až měsíců, aniž by ztrácely kvalitu, takže se sklízejí postupně podle potřeby.
Kvete v létě drobnými bílými, silně vonnými květy, často opakovaně. Rostlina je samosprašná a k úrodě stačí jediný exemplář; do plodnosti nastupuje brzy a plodí spolehlivě už jako malá rostlina, což z ní dělá jeden z nejvděčnějších citrusů pro nádobové pěstování.
Kumquat potřebuje hodně světla, alespoň šest až osm hodin denně. Přes léto mu prospívá pobyt venku na slunném, chráněném místě. Substrát má být propustný, mírně kyselý a stále rovnoměrně vlhký – kumquat nesnáší ani přemokření, ani úplné vyschnutí kořenového balu. Zalévá se měkkou, odstátou vodou; tvrdá voda způsobuje žloutnutí listů. V období růstu se přihnojuje hnojivem určeným pro citrusy.
Zimování probíhá na světlém stanovišti při teplotě pět až deset stupňů, kdy se zálivka výrazně omezí. Z běžně pěstovaných citrusů snáší kumquat chlad nejlépe a krátkodobě přečká i mírný pokles k nule, celoroční pěstování ve volné půdě však v našich podmínkách možné není. Teplé zimování v obytné místnosti bez dostatku světla vede ke ztrátě listů a k napadení sviluškami a červci.
Plody se jedí čerstvé vcelku, kandují, nakládají do sirupu nebo alkoholu, zpracovávají na marmelády a chutney. Celé plody se používají jako ozdoba dezertů a nápojů. Marmeláda z kumquatu má charakteristickou nahořklou dochuť pocházející z bílé vrstvy pod slupkou. V asijské kuchyni se plody nakládají do soli a používají se k přípravě čajů.
Řez se provádí na jaře, kdy se zakracují přerostlé výhony a prosvětluje se vnitřek koruny; kumquat řez snáší dobře a ochotně obráží. Přesazuje se každé dva až tři roky do jen mírně větší nádoby, protože v nadměrném objemu substrátu kořeny trpí přemokřením.
Kumquat pochází z jižní Číny, kde je doložen v písemných pramenech už ve 12. století. Do Evropy jej v roce 1846 přivezl skotský botanik a sběratel rostlin Robert Fortune, po němž byl pojmenován samostatný rod Fortunella; moderní taxonomie tyto rostliny vrátila do rodu Citrus. Jméno kumquat pochází z kantonského výrazu gam gwat, doslova zlatá mandarinka, což popisuje barvu i velikost plodu. V Číně a Vietnamu jsou kvetoucí a plodící rostliny tradiční ozdobou domácností v době lunárního nového roku a symbolem prosperity.