Chyzantéma 'Duchess of Edinburg' (Chrysanthemum rubellum 'Duchess of Edinburg') patří do skupiny takzvaných rubellum kopretinovek, tedy zahradních chryzantém vyšlechtěných pro venkovní pěstování ve středoevropských podmínkách. Od hrnkových chryzantém prodávaných na podzim se liší tím, že jde o trvalku, která na záhoně vydrží řadu let.
Rostlina tvoří vzpřímený, u báze dřevnatějící trs s pevnými, dobře olistěnými lodyhami. Výška se pohybuje mezi sedmdesáti a devadesáti centimetry, šířka trsu kolem padesáti centimetrů. Lodyhy jsou dost pevné na to, aby se v běžném počasí nerozvalovaly, ve výživné půdě a v polostínu se však protahují a opora se pak vyplatí. Trs se rozrůstá krátkými podzemními výběžky a postupně zabírá větší plochu.
Listy jsou střídavé, hluboce peřenodílné, šedozelené, tři až sedm centimetrů dlouhé a při rozemnutí aromatické; vůně listu je typická pro celý rod a v zahradě zůstává znát i mimo dobu kvetení. Olistění zůstává čisté po celé léto a tvoří klidný podklad pro pozdější kvetení.
Kvetení připadá na období od září do listopadu, s vrcholem v říjnu. Květní úbory jsou polopně, pět až sedm centimetrů široké, sestavené do vzdušných chocholíků na koncích lodyh. Jazykovité květy jsou cihlově až rubínově červené, uprostřed se žlutým terčem trubkovitých květů; barva se ke konci kvetení mírně vybarvuje do světlejšího odstínu. Rostlina kvete i po prvních slabých mrazících, což je hlavní důvod jejího pěstování. Úbory jsou v této pozdní době významnou pastvou pro včely a pozdní motýly a vydrží dlouho ve váze, takže se odrůda používá i k řezu.
Sezonní průběh je jednoznačně podzimní: rostlina raší pozdě, celé léto pouze narůstá do objemu a kvete až v okamžiku, kdy letní trvalky odkvétají. Tomu odpovídá i umístění v záhoně, protože po většinu sezony jde o zelený objem bez ozdobné hodnoty.
Stanoviště vyžaduje plně slunné a teplé; ve stínu kvetení opožďuje natolik, že poupata nestihnou rozkvést před silnými mrazy. Půda má být propustná, humózní, středně živná, čerstvě vlhká, s neutrální reakcí. Rozhodující je zimní sucho u kořenového krčku: rostlina spolehlivě přezimuje na propustném stanovišti, zatímco na těžké zamokřené půdě hyne, i když samotný mráz snáší dobře. V létě potřebuje vyrovnanou vláhu, jinak nasazuje méně poupat.
Konečná velikost je sedmdesát až devadesát centimetrů výšky a čtyřicet až šedesát centimetrů šířky. Mrazuvzdornost je pro rubellum skupinu dobrá, přesto se v drsnějších polohách doporučuje lehké krytí chvojím a ponechání suchých lodyh přes zimu, protože chrání krček. Dělení trsu jednou za tři roky udržuje rostlinu hustou; starší trsy uprostřed vykotlávají a kvetou slaběji.
V zahradě se odrůda používá do zadních a středních partií slunných záhonů, do trvalkových pásů podél zdí, do venkovských výsadeb a do nádob. Kombinuje se s hvězdnicemi, ozdobnicemi, rozchodníky, sasankami a s okrasnými travinami, které společně tvoří podzimní kompozici; před ni se sázejí nižší trvalky, které zakryjí spodní část lodyh.
Množení se provádí dělením trsu na jaře nebo bylinnými řízky z mladých výhonů v květnu; obojí zakořeňuje snadno. Ve výsadbě je vhodné počítat s pozdním rašením, které bývá zaměněno za úhyn rostliny; první výhony se objevují až v druhé polovině dubna. Chorobami trpí odrůda málo, ve vlhkých letech se může objevit padlí na spodních listech a v hustých porostech rez. Slimáci ohryzávají mladé výhony na jaře, později je rostlina díky pevným lodyhám nezajímá.
Skupina rubellum vznikla ve dvacátých letech dvacátého století v Irsku, kde ji z jediného semenáče vypěstoval Michael Prichard; rostlina byla popsána jako Chrysanthemum rubellum a stala se základem celé řady mrazuvzdorných zahradních odrůd. Botanicky jde nejspíše o hybrid, nikoli o samostatný druh, a dnes se řadí ke skupině Chrysanthemum ×koreanum nebo Dendranthema. Odrůda 'Duchess of Edinburgh' patří k nejstarším z této skupiny a jméno nese po tehdejší nositelce britského vévodského titulu. V českých katalozích se objevuje i ve zkráceném zápisu bez koncového písmene.