Cesmína modrá 'Golden Girl' (Ilex meserveae 'Golden Girl') je stálezelený keř z okruhu takzvaných modrých cesmín, tedy kříženců vyšlechtěných pro mrazuvzdornost, kterou původní cesmína ostrolistá ve střední Evropě postrádá. Odrůda je samičí a její hlavní znak jsou žluté plody.
Habitus je hustý, vzpřímený a pravidelný, u volně rostoucích rostlin široce kuželovitý. Větvení začíná nízko u země a s věkem houstne, takže porost nezůstává vespod holý. Mladé letorosty jsou tmavě nafialovělé, což je znak celé skupiny a odlišuje ji od cesmíny ostrolisté se zelenými výhony.
Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, tuhé a velmi lesklé, sytě tmavě zelené, po obvodu s ostny. Ostny jsou měkčí než u cesmíny ostrolisté, přesto zůstává porost pro průchod nepříjemný a plot z něj funguje jako bariéra. Olistění je celoroční a v zimě si drží barvu i lesk; v ostrém zimním slunci v kombinaci se zmrzlou půdou může okraj listů zhnědnout.
Kvetení připadá na květen a červen. Květy jsou drobné, bílé, nenápadné, seskupené v paždí listů a bohaté na nektar. Rostlina je dvoudomá: samičí odrůda plodí jen tehdy, roste-li v dosahu opylovače, tedy samčí cesmíny stejné skupiny, například 'Blue Prince' nebo 'Golden Boy'. Jeden samčí keř postačí na několik samičích rostlin a nemusí být v témže plotě, stačí do vzdálenosti zhruba patnácti metrů.
Plody dozrávají na podzim a jsou pro odrůdu určující: kulovité peckovičky sytě žluté barvy, které na keři vydrží dlouho do zimy. Ptáci je vybírají později než červené plody jiných dřevin, takže zimní efekt trvá déle. Plody jsou pro člověka jedovaté, což je vhodné vědět při výsadbě u dětského hřiště.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné, potřebná je jen několikahodinová denní dávka světla. V hlubokém stínu porost řídne a plodů ubývá. Rostlina snáší městské prostředí a je vděčná za závětří: vysoušející zimní vítr v kombinaci se zmrzlou půdou je hlavní příčina poškození stálezeleného olistění.
Půda má být propustná, mírně vlhká, humózní a spíše kyselá až neutrální. Zamokření nesnáší, stejně tak ne vápnitou a vysychavou půdu. Mulč z borky udrží vlhkost a zároveň mírně okyselí půdní prostředí.
Vzrůst je střední, roční přírůstek se pohybuje kolem patnácti až pětadvaceti centimetrů. Konečná velikost volně rostoucího keře dosahuje dvou až čtyř metrů výšky a dvou až tří metrů šířky; ve stříhaném plotě se cílová výška obvykle drží mezi jedním a dvěma metry. Mrazuvzdornost sahá zhruba k minus šestadvaceti až devětadvaceti stupňům, v drsných polohách se v prvních letech po výsadbě vyplatí zimní stínění.
Řez snáší dobře a obráží i ze staršího dřeva. Hlavní tvarovací řez se dělá v předjaří po opadu plodů, doplňkový lehký sestřih v červnu po vyrašení. Řez v pozdním létě a na podzim se nedoporučuje, protože nová rašení nestihnou vyzrát před mrazem a při stříhání se odstraní právě nasazené plody.
V zahradě slouží především na stálezelené stříhané ploty a clony, na volně rostoucí skupiny a jako solitérní keř u vstupu. Kombinuje se s rododendrony, azalkami a dalšími dřevinami kyselých půd, se kterými sdílí nároky na stanoviště. Řezané větve s plody se používají do zimních vazeb a adventních dekorací.
Skupina modrých cesmín vznikla ve druhé polovině dvacátého století na Long Islandu ve státě New York. Americká šlechtitelka Kathleen Meserveová hledala cesmínu, která by snesla tamní zimy, a zkřížila mrazuvzdornou nízkou cesmínu vrásčitou z Dálného východu s cesmínou ostrolistou, jež má lesklý list a plody, ale mrazu neodolá. Potomstvo dostalo po ní jméno Ilex ×meserveae, obchodně blue holly podle namodralého odstínu listu a tmavých výhonů. 'Golden Girl' patří k pozdějším výběrům z této linie a od většiny sortimentu se liší žlutou barvou plodů.