Cesmína modrá 'Blue Princess' (Ilex meserveae 'Blue Princess') je stálezelený keř ze skupiny takzvaných meserveovských cesmín, tedy kříženců mezi cesmínou drsnou (Ilex rugosa) a cesmínou ostrolistou (Ilex aquifolium). Cílem tohoto křížení bylo spojit vzhled klasické vánoční cesmíny s mrazuvzdorností severského druhu. 'Blue Princess' je samičí klon: kvete samičími květy a pro násadu plodů potřebuje v dosahu samčího opylovače, nejčastěji odrůdu 'Blue Prince'. Bez něj zůstává keř sice zdravý a hustý, ale bez bobulí.
Habitus je hustý, široce kuželovitý až vejčitý, se silnou schopností zavětvovat se od země. Letorosty jsou purpurově až fialově naběhlé, což je dobře patrné zvlášť na jaře. Listy jsou tuhé, kožovité, lesklé, vejčité, s ostnitě zubatým okrajem a s nápadně tmavým modrozeleným odstínem, podle kterého se celá skupina jmenuje. Olistění vydrží na keři několik let a porost zůstává neprůhledný i uprostřed zimy.
Kvetení připadá na květen a červen. Květy jsou drobné, bělavé až nazelenalé a nenápadné, ale bohaté na nektar a vyhledávané včelami. Na opylených rostlinách se přes léto tvoří kulovité plody, které od září zrají do syté červené barvy a na keři vydrží po většinu zimy, často až do jara. Plody jsou pro člověka nejedlé a mírně jedovaté, pro ptáky naopak zdrojem zimní potravy. Poměr při výsadbě se obvykle volí jeden samčí keř na tři až pět samičích.
Sezónní průběh je u stálezelené dřeviny méně dramatický, přesto čitelný: jarní rašení s purpurovými letorosty, letní kvetení a nasazení plodů, podzimní vybarvení bobulí a zimní kontrast červené a tmavě modrozelené. Stanovištěm je slunné až polostinné místo chráněné před mrazivým větrem a ostrým zimním sluncem — právě kombinace zmrzlé půdy a slunečního svitu způsobuje zimní spálení listů. Půda má být vlhká, humózní, propustná a spíše kyselá až neutrální; vápnité a vysychavé půdy nevyhovují.
Vzrůstem jde o středně velký keř. Volně rostoucí rostliny dorůstají zhruba dvou až tří metrů výšky a poloviční až srovnatelné šířky; ve stříhaném plotu se udržují běžně na 1,2 až 2 metrech. Roční přírůstek činí ve vhodných podmínkách kolem 30 až 50 centimetrů, ve vlhčím a mírnějším podnebí i více. Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus 23 stupňům; v dlouhých silných mrazech může keř okrajově namrzat, proto se v exponovaných polohách vyplácí stínění a zimní zálivka před zamrznutím půdy.
Pro živý plot se rostliny vysazují ve sponu zhruba 0,6 až 0,8 metru, u hustších stěn ve dvou střídavých řadách. Cesmína se dobře zahušťuje sama a řez snáší bez potíží; hlavní tvarovací sestřih se vede po odkvětu, aby zůstala zachována už nasazená násada plodů. Stěna se vede mírně kónicky, širší u paty, aby spodní partie neprosvětlely. Zapěstování trvá déle než u rychle rostoucích jehličnanů, výsledná stěna je ale hustá, tuhá a odolná proti průchodu.
V zahradě se uplatní jako stálezelený plot a zástěna, jako solitéra u vstupu, ve skupinách před tmavým pozadím i ve velkých nádobách. Ostnité listy z ní dělají účinnou neprůchodnou bariéru na hranici pozemku. Kombinuje se s tisy, pěnišníky, hortenziemi a stínomilnými trvalkami; červené plody vyniknou vedle stříbrných a světle panašovaných dřevin. Řezané větve s bobulemi patří ke klasickému materiálu adventní a vánoční vazby.
Skupina meserveovských cesmín nese jméno po Kathleen K. Meserveové (1906–1999), americké amatérské šlechtitelce z městečka St. James na Long Islandu ve státě New York. Chtěla mít v zahradě cesmínu, která vypadá jako anglická Ilex aquifolium, ale přežije newyorskou zimu. Od padesátých let proto křížila teplomilnou Ilex aquifolium s nízkou, extrémně otužilou japonskou Ilex rugosa. Výsledkem byla řada odrůd s obchodními jmény odvozenými od barvy listu a od dvorské hierarchie — 'Blue Prince', 'Blue Princess', 'Blue Boy', 'Blue Girl'. Kříženci byli na její počest botanicky popsáni jako Ilex × meserveae.