Cedr himalájský 'Pendula' (Cedrus deodara 'Pendula') je převislá odrůda cedru, u které tvar rostliny nevzniká sám od sebe, ale vedením. Rostlina nemá vzpřímený terminální výhon; všechny větve rostou vodorovně a záhy se sklánějí, takže bez zásahu se rozloží po zemi jako pokryvná dřevina.
Z toho plyne způsob pěstování. Výpěstek se buď naroubuje na kmínek požadované výšky, nebo se jednomu výhonu poskytne opora a ten se každoročně vyvazuje výš, dokud se nedosáhne cílové výšky; poté se opora odstraní a koruna se nechá volně přepadat. Rozdíl mezi oběma způsoby je jen v tom, jak vysoko závěs začíná. Zvolená výška je konečná, protože rostlina sama výš nevystoupá.
Habitus je proto proměnlivý a záleží na vedení. Běžně se rostlina drží kolem dvou až tří metrů výšky a podobné šířky. Větve jsou dlouhé, ohebné a překrývají se; koruna vytváří hustý zelený závěs, který u vzrostlé rostliny dosahuje až k zemi.
Jehlice jsou uspořádané ve svazečcích na zkrácených větévkách, tři až čtyři centimetry dlouhé, měkčí než u ostatních cedrů, středně zelené s modrozeleným ojíněním. Jehličí je stálezelené a rostlina si drží barvu celý rok. Šišky se u převislých odrůd objevují jen výjimečně.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý a přírůstky jdou především do délky větví, nikoli do výšky. Roční prodloužení převislých větví se pohybuje kolem dvaceti až třiceti centimetrů; podle toho se odhaduje, jak rychle závěs doroste k zemi.
Snášení řezu je dobré. Rostlina se dá stříhat a tvarovat kdykoli mimo zimu; řezem se upravuje délka závěsu, hustota koruny a odstraňují se výhony rostoucí do nežádoucího směru. V prvních letech je nutné pravidelně odstraňovat větve rostoucí pod místem vedení, jinak se rostlina rozloží u paty a zvolený tvar zanikne.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, chráněné před vysoušejícím zimním větrem. Vhodné je místo, kde je rostlina vidět z boku, protože právě z profilu se převislý tvar uplatní.
Půda může být jakákoli propustná a dobře odvodněná, včetně vápnitých. Cedr nesnáší zamokření a těžkou půdu se stojící vodou; na takovém stanovišti odumírá kořenový systém a rostlina prosychá od vrcholu.
Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus sedmadvaceti stupňům, což ve většině českých poloh stačí. V drsnějších oblastech a v prvních letech po výsadbě je namístě zimní stínění proti kombinaci mrazu a ostrého slunce, které stálezelené jehličí vysušuje. Riziko představuje také mokrý sníh, který se v hustém závěsu zachytí a větve rozlomí; oklepání sněhu je proto zimní úkon, na který se u této rostliny počítá.
V zahradě se odrůda používá jako solitérní dominanta v předzahrádce nebo na trávníku, u vodních prvků, kde se závěs odráží v hladině, na svahy a opěrné zídky, přes které větve přepadají, a do velkých nádob na terase. Vzhledem k pomalému růstu a k výrazně nepravidelnému tvaru se řadí ke sběratelským jehličnanům a používá se v japonsky laděných zahradách a ve štěrkových výsadbách.
Cedr himalájský roste přirozeně v západním Himálaji, v Afghánistánu, Pákistánu a severní Indii, v nadmořských výškách kolem patnácti set až tří tisíc metrů, kde dosahuje výšky přes čtyřicet metrů. V Indii je posvátným stromem a sanskrtské jméno devadaru, ze kterého pochází druhové jméno deodara, znamená božské dřevo; jeho trvanlivé aromatické dřevo se používalo na stavbu chrámů. Do Evropy byl druh dovezen ve třicátých letech devatenáctého století a stal se běžnou parkovou dřevinou v zemích s mírnější zimou. Převislá forma je zahradní výběr, který se udržuje výhradně vegetativním množením, protože ze semene se převislý růst nepřenáší.