Cedr himalájský 'Aurea' (Cedrus deodara 'Aurea') nese místo modrozeleného jehličí zlatožluté až žlutozelené. Barva přichází s rašením: nové jehlice vyrážejí krémově žluté a během sezony se prohloubí do zlata. Jsou dlouhé a měkké, sedí ve svazečcích po dvaceti až třiceti a dávají větvím načechraný vzhled.
Zlatý tón je přímo závislý na světle. Na plném slunci zůstává sytý, v polostínu bledne a ve stínu jehlice zezelenají, takže strom ztratí právě to, kvůli čemu se vysazuje. Místo pro něj se proto vybírá nejdřív podle oslunění a teprve potom podle ostatních nároků.
Zlatá barva svádí k představě drobného keříku, tady však jde o strom. Ročně přirůstá přes 30 cm a za deset let dosáhne 4 až 5 m výšky při šířce kolem 2,5 m; tím růst nekončí. V mládí drží přísně kuželovitý tvar s vodorovnými větvemi, jejichž konce se sklánějí. Ve stáří si koruna často najde vlastní, nepravidelnou podobu a každý starší exemplář vypadá trochu jinak.
Šířka kolem 2,5 m už po deseti letech znamená, že strom nepatří těsně k domu, k plotu ani k cestě. Při výsadbě se kolem něj nechává volný prostor, aby spodní větve dostávaly světlo ze všech stran; kde je zastíní sousední keře, jehličí na nich zezelená a strom ztratí jednolitou barvu.
Pro zlatou barvu na malé ploše je vhodnější 'Golden Horizon', který zůstává nízký a rozkládá se do šířky. 'Aurea' patří do střední až velké zahrady nebo do parku, kde stojí jako solitér a světle září proti tmavší zeleni okolních dřevin. Výrazně působí ve dvojici s tmavými stálezelenými keři, třeba u vjezdu nebo na konci průhledu zahradou.
Silný mráz občas spálí jehlice a konce výhonů, strom však na jaře obroste. Škodu zvětšuje vysušující zimní vítr, a tak je ideální slunné místo krojené závětřím zdi nebo vyšších keřů. Půdu potřebuje propustnou, vápnitá mu nevadí; v těžké, dlouho mokré zemi chřadne.