Cedr atlaský 'Glauca Pendula' (Cedrus atlantica 'Glauca Pendula') spojuje dvě vlastnosti: modrou barvu jehličí a větve, které místo do stran míří přímo k zemi. Vrcholový výhon se bez pomoci ohne do oblouku a přepadne, boční větve z něj splývají jako těžká látka. Hotová rostlina proto nemá jeden daný tvar, ale tolik podob, kolik je způsobů, jak ji vést.
Rozhodující je, jak vysoko se nechá vystoupat terminál. Přivázaný ke kolu nebo tyči stoupá rok po roce výš; v místě, kde se uvolní, se stočí a odtud začne padat závěs. Vedený nízko vytvoří převislou kupu, která se dá nechat přetékat přes zídku nebo okraj terasy. Rozvedený po drátech u zdi vytvoří plochý modrý špalír. Úplně bez opory se rozlézá po zemi a pokryje svah. Ve všech případech jde o strom, ne o zakrslý keř: v dospělosti měří 4 až 8 m na výšku a 1,5 až 2,5 m na šířku, podle toho, kam se vrchol dovedl.
Přírůstky jsou rychlé, 30 až 60 cm za rok, a hlavní výhon potřebuje pozornost každé jaro. Výhony, které vyrazí jinam, než má tvar pokračovat, se odstraní včas, dokud jsou slabé.
Jehlice jsou krátké, pod 2,5 cm, tuhé, na konci zahnuté a sedí ve svazečcích. Barvou jsou ocelově až pudrově modré, místy modrozelené. Tuhost jehličí i větví dává závěsu pevnější, sochařský vzhled; nepůsobí měkce ani zplihle.
Hustý závěs má jednu slabinu. Mokrý těžký sníh se v něm zachytí, převislé větve ho nemohou setřást a pod zátěží praskají. Po každé vydatné sněhové nadílce je proto potřeba sníh opatrně oklepat, nejlépe hned, dokud nepřimrzne.
Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu bez stojící vody, sucho po zakořenění snáší dobře. Mrazuvzdornost odpovídá ostatním modrým atlaským cedrům a běžnou českou zimu vydrží. Ze škůdců se na jehlicích občas usadí červci, a proto se vyplatí v létě jehličí prohlédnout.
Nejlépe vynikne jako solitér, u něhož je vidět celý profil, na hraně svahu nebo nad vodou.