Čechrava čínská 'Pumila' (Astilbe chinensis 'Pumila') je nízká, výběžkatá čechrava, botanicky vedená jako varieta Astilbe chinensis var. pumila; ve školkařském obchodě se latinské jméno běžně píše v jednoduchých uvozovkách jako odrůda. Od zahradních čechrav skupiny Arendsii se liší třemi znaky: roste plošně a tvoří koberec, kvete o několik týdnů později a snáší víc slunce i sucha. Německé obchodní jméno Teppichspiere, v překladu kobercová čechrava, tento habitus vystihuje přesněji než české označení trpasličí.
Trs je nízký, plazivý a hustý. Z krátkých podzemních výběžků vyrůstají listové růžice těsně vedle sebe, takže po dvou až třech letech vznikne uzavřený porost bez mezer. Listy jsou složené, dvakrát až třikrát zpeřené, s pilovitými, špičatými lístky, tmavě zelené a lesklé, při bázi řapíků a na mladých přírůstcích s hnědočerveným nádechem. Na podzim se listy přebarvují do oranžovohnědé a rezavé, což u čechrav není samozřejmé a prodlužuje to okrasnost porostu o několik týdnů. Nad listovou plochou stojí tuhé, přímé květní stvoly s úzkými, hustými, mírně chlupatými latami. Jednotlivé kvítky jsou drobné, v mase dávají sytý fialovorůžový až lilákový tón s chladným, nikoli lososovým nádechem.
Kvetení nastupuje v srpnu a drží do září, tedy nejpozději ze všech běžně pěstovaných čechrav. Po odkvětu laty hnědnou, ale nerozpadají se: suché klasy stojí přes celou zimu, drží tvar i pod sněhem a nad sněhem tvoří tmavé svislice. Odstraňují se proto až na jaře. Rašení je naopak pozdní, obvykle až v druhé polovině dubna, takže do stejné plochy lze podsadit cibuloviny, které do vyrašení listů odkvetou a zatáhnou.
Stanovištěm je polostín až světlý stín, ale na rozdíl od ostatních čechrav rostlina snese i slunné místo, pokud půda nevysychá. Ideální je humózní, čerstvě vlhká, propustná zemina; sušší období přečká s menším poškozením listů než čechravy skupiny Arendsii, které v suchu zasychají po okrajích. Trvalé sucho a kořenová konkurence pod hustě zakořeněnými stromy jí ale nesvědčí. Půda kyselá až neutrální je vhodnější než výrazně vápnitá. Rostlina je plně mrazuvzdorná, uvádí se zóna 4 až 5, a suchá nadzemní část ji přes zimu navíc chrání.
Konečná výška se udává 25 až 30 centimetrů pro listovou plochu a s květními stvoly 30 až 45 centimetrů; rozdíl mezi prameny plyne hlavně z toho, zda je do výšky započítán květ. Šířka jedné rostliny je 30 až 40 centimetrů, ale díky výběžkům se porost dál rozšiřuje a v čase vytvoří souvislou plochu. Expanzivní ve smyslu plevelnosti není - výběžky jsou krátké a porost se rozšiřuje pomalu a předvídatelně. Na metr čtvereční se počítá devět až dvanáct rostlin.
V zahradě je to především pokryvná trvalka do stínu a polostínu: pod listnaté keře, k severní straně staveb, na břehy jezírek a potoků, do lemů stinných cest a na svahy, kde kořeny výběžků drží půdu. Kombinuje se s bohyškami, kapradinami, ostřicemi, bergéniemi a čechravami vyššího vzrůstu, jejichž holé paty zakryje. Pozdní termín kvetení dělá z porostu srpnovou barevnou plochu tam, kde už jarní stinné trvalky dávno odkvetly. Laty jsou vhodné na řez i do suchých vazeb a v době květu je navštěvují včely a motýli. V nádobě rostlina vydrží, pokud substrát nevysychá; malý objem zeminy je u čechrav hlavní příčinou zaschlých okrajů listů. Na hrobové výsadby se hodí kvůli pozdnímu květu a hnědým latám, které drží přes dušičky až do jara.
Druh Astilbe chinensis pochází z východní Asie, z Číny, Koreje a ruského Dálného východu, kde roste ve světlých lesích, na horských loukách a podél potoků. Varieta pumila je jeho nízká, výběžkatá forma; jméno pumila znamená latinsky trpasličí a v obchodě se ustálilo psané jako odrůdové 'Pumila', ačkoli botanicky jde o varietu, nikoli o šlechtěný kultivar. Rodové jméno Astilbe složili botanici z řeckého záporu a slova stilbe, lesk: míní se tím matné lístky, kterými se rod odlišoval od podobných příbuzných. České jméno čechrava odkazuje na načechraný vzhled květenství. Většina zahradních čechrav v sortimentu jsou naproti tomu kříženci odvození od jiných asijských druhů.