Brusnice chocholičnatá 'Elizabeth' (Vaccinium corymbosum 'Elizabeth'), obchodně kanadská borůvka, je středně pozdní až pozdní odrůda severní vysoké borůvky, ceněná především chuťově. Keř dorůstá zhruba 1,5 až 1,8 metru, roste středně bujně a tvoří vzpřímenou korunu.
Plody jsou velké, rostou v hustých, dobře viditelných hroznech, barvu mají střední až tmavě modrou s ojíněním. Dužnina je pevná a šťavnatá, chuť aromatická a vyrovnaně sladce navinulá s výraznou vůní; charakter se blíží chuti planých borůvek, což je u velkoplodých odrůd neobvyklé. Právě chuťový profil je hlavním důvodem, proč se odrůda drží v zahradním sortimentu, přestože v manipulační odolnosti ji novější odrůdy překonávají.
Sklizeň připadá zhruba na srpen a rozkládá se do několika vln, protože bobule v hroznu dozrávají postupně. Plodnost je střední, plody se ale nezdrobňují ani při silnější násadě.
Odrůda je samosprašná, cizí opylení jinou odrůdou se shodnou dobou kvetení nicméně zvětšuje bobule a zvyšuje výnos; vhodní partneři jsou 'Bluegold', 'Chandler' nebo 'Darrow'.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, s kyselou půdou o pH 4,0 až 5,5, propustnou a rovnoměrně vlhkou. Půda se připravuje s rašelinou a kůrou, vápnitým a jílovitým podmínkám je třeba se vyhnout. Kořenový systém je mělký a jemný, plocha kolem keře se proto mulčuje a nekypří; v suchu je nutná zálivka měkkou nebo dešťovou vodou.
Mrazuvzdornost je vysoká a odpovídá severnímu vysokému typu, zimní krytí není nutné. Řez v předjaří odstraňuje nejstarší málo plodné větve u země a slabý vnitřní obrost. U této odrůdy má řez přímý vliv na aroma: přehoustlý keř vede k pomalejšímu vyzrávání a plošší chuti.
Před výsadbou se vyhloubí jáma o rozměru zhruba šedesát krát šedesát centimetrů a naplní se rašelinou s příměsí kůry a hrubého písku; spon mezi keři se volí kolem půldruhého metru. Povrch se zamulčuje vrstvou kůry o síle pěti až deseti centimetrů, která udrží vlhkost a potlačí plevel. Na podzim se listy barví do oranžové až červené a keř tak plní i okrasnou funkci.
Plody se hodí především k čerstvému konzumu, protože právě tam se chuť a vůně projeví naplno. Zpracovat se dají na džemy, koláče, šťávy a mražení; aromatická složka zůstane patrná i po tepelné úpravě. Vzhledem k umístění plodů v nápadných hroznech se sběr provádí rychle a bez hledání v listech, což u zahradních výsadeb znamená znatelnou úsporu času.
Odrůda byla vybrána v roce 1966 v New Jersey a pojmenována po Elizabeth Coleman Whiteové, farmářce z Whitesbogu, která na počátku dvacátého století spolupracovala s botanikem USDA Frederickem Covillem na domestikaci planých borůvek. Whiteová vykupovala od místních sběračů plané keře s největšími plody, čímž vznikl výchozí materiál celého kulturního sortimentu, a zasloužila se i o zavedení borůvek na americký trh. Nejstarší dochovaný porost odrůdy 'Elizabeth' se dodnes obhospodařuje ve Whitesbogu, tedy na místě, kde pěstování kulturních borůvek začalo.