Brusnice chocholičnatá 'Bonus' (Vaccinium corymbosum 'Bonus') je americká kanadská borůvka se středně pozdním zráním, kterou si lidé pamatují podle velikosti plodů. Ploše kulovité bobule mají průměr často přes dva centimetry a patří k vůbec největším v sortimentu. Miska takové sklizně vypadá spíš jako drobné švestky, a děti po ní sahají první.
Keř roste vzpřímeně, později se mírně rozkládá. Dorůstá asi 140 až 180 cm a do šířky 120 až 150 cm. Výhony jsou pevné a dobře vyzrávají, takže i plnou zátěž velkých plodů unesou bez opory. Eliptické listy jsou tmavě zelené a na podzim se výrazně vybarví do oranžově červena. V dubnu a květnu se na koncích jednoletých výhonů objeví krátká hroznovitá květenství bílých, někdy slabě narůžovělých zvonků.
Bobule mají jasně až světle modrou slupku se silnější vrstvou vosku. Dužnina je pevná, šťavnatá a velmi sladká, kyselinka zůstává jen v pozadí. Velké plody se sbírají rychle a pohodlně a krátké uložení v chladu snesou bez potíží. Nejvíc vyniknou syrové, v dezertech a na ozdobu moučníků, kde velikost udělá dojem, posloužit ale mohou i do džemu a do mrazáku. Do lednice se dávají neomyté, aby vosková vrstva slupku chránila.
Zrání je středně pozdní, v teplých krajích od konce července, jinde během srpna. Keř se obírá postupně ve dvou až čtyřech sběrech. Sám se opylí jen částečně a pro plnou násadu opravdu velkých bobulí potřebuje cizí pyl, proto se sází spolu s jinou odrůdou, která kvete ve stejném termínu.
Nároky má jako ostatní kanadské borůvky: kyselou půdu s pH zhruba 3,5 až 5, humózní, lehkou a propustnou. Výsadbová jáma se plní rašelinou, kyselým substrátem a borkou, povrch se mulčuje. Vláha má být stálá, nejlépe z dešťové vody; zvlášť v době, kdy se bobule nalévají, nesmí půda vyschnout, jinak plody zůstanou menší. Od dubna do června se přihnojuje hnojivy pro vřesovištní rostliny. Daří se jí na slunci i v mírném polostínu a je vysoce mrazuvzdorná.
Od čtvrtého či pátého roku se v předjaří vyřezávají u země nejstarší větve. Na starém dřevě bobule drobní, průběžná obnova proto drží velikost, pro kterou se odrůda kupuje. Kdo chce plody rekordní, může v červnu násadu mírně probrat a nechat v hroznech jen část bobulí, které pak keř dokrmí do plné velikosti. Sklízí se za sucha do mělkých nádob a velké bobule se nevrší vysoko, aby se spodní neotlačily.
Odrůda vznikla ve šlechtitelském programu Michiganské státní univerzity, jednoho z hlavních center šlechtění borůvek v USA. Z tamních výběrů pochází řada rozšířených odrůd; u 'Bonus' šlechtitelé sledovali co největší plod a zároveň sladkou chuť. Do Evropy se dostala jako velkoplodá odrůda pro zahrádkáře a ujala se hlavně díky velikosti bobulí, které překvapí každého, kdo je vidí poprvé. Velkoplodé odrůdy z Michiganu se od té doby v evropských zahradách pěstují běžně.