Brslen křídlatý (Euonymus alatus) je opadavý keř z čeledi jesencovitých, doma v severovýchodní Asii - v severní a střední Číně, v Koreji, v Japonsku a na Sachalinu, od nížin až do 2700 metrů. Rostlinu popsal Carl Peter Thunberg, do rodu brslen ji převedl Philipp Franz von Siebold. Druhové jméno alatus znamená křídlatý a odkazuje ke korkovým lištám, které vznikají činností korkového kambia už v prvním roce výhonu. Tato karta je čistý druh, nikoli kompaktní kultivar typu 'Compactus', takže jde o rostlinu podstatně větší a volněji rostlou.
Habitus je plochý a široce trychtýřovitý, s vodorovně odstávajícími větvemi; starší keř připomíná stavbou přetékající fontánu, u země často prosvětlenou. Výhony jsou tupě čtyřhranné a nesou dvě až čtyři ploché korkové lišty, až přibližně centimetr široké, šedohnědé a na omak tvrdé. List je vstřícný, široce elipčitý až obvejčitý, obvykle 2 až 7 centimetrů dlouhý, jemně pilovitý, krátce řapíkatý, svrchu jasně zelený a matný. Květy jsou nenápadné: žlutozelené, kolem 6 až 8 milimetrů, po dvou až třech na krátkých stopkách v paždí listů, snadno přehlédnutelné. Plodem je čtyřlaločná tobolka, růžová až purpurově červená, která po dozrání praskne a odhalí semena obalená oranžovým míškem.
Sezónní průběh je celý postavený na podzimu. Vybarvování začíná podle ročníku a stanoviště už na konci srpna, vrchol má v září a v první polovině října a trvá dva až tři týdny; barva jde od růžovočervené po sytou karmínovou, na plném slunci je čistší a tmavší, v polostínu zůstává světleji růžová. Tobolky dozrávají v září a říjnu a po opadu listů zůstávají ještě několik týdnů viset. Zimní obraz tvoří světlé korkové lišty na pravidelné vodorovné konstrukci větví; semena vybírají ptáci.
Stanoviště snáší slunné i polostinné, hluboký stín toleruje, ale ztrácí v něm tvar i podzimní barvu. Půda může být téměř jakákoli dobře propustná, kyselá i zásaditá, jílovitá, hlinitá i písčitá; zakořeněná rostlina zvládne i vysychavé místo, trvale zamokřené půdě se ale nevyhoví. Snáší městské prostředí a zhutněnou půdu v ulicích. Mrazuvzdornost je mimořádná, uvádí se zóna 4, tedy přibližně do -34 °C, a rostlina bez poškození přezimuje v kterékoli oblasti Česka. Z chorob se občas objeví padlí, škody jsou spíše kosmetické.
Roční přírůstek je asi 30 centimetrů. V českých podmínkách dorůstá obvykle 2 až 3 metry výšky a stejně nebo více do šířky, staré rostliny na dobré půdě dosáhnou 4 metrů, v literatuře se u druhu uvádí až 6 metrů. Šířka nakonec převyšuje výšku, s čím je nutné počítat při rozestupu od stavby nebo cesty. Řez keř snáší, jeho vrstvená stavba se jím ale ztrácí, takže tvarované použití smysl nemá.
V zahradě jde o solitéru do popředí nebo o rostlinu volně rostlých skupin a okrajů výsadeb; podzimní barva vynikne před temným pozadím z jehličnanů nebo proti zdi. Dobře se snáší s travinami, s pozdními trvalkami a s dřevinami, které mají čistou zimní kostru. V Severní Americe, kam byl brslen zavlečen v 60. letech 19. století, se druh naturalizoval ve více než dvaceti státech a jeho prodej je v Maine, Massachusetts, New Hampshire, Pennsylvánii, Vermontu a Delaware zakázán; semena tam roznášejí ptáci do lesních porostů. Pro české zahrady tato situace neplatí, na unijním ani národním seznamu invazních druhů brslen křídlatý není. Plody jsou pro psy, kočky a koně jedovaté.
Do Evropy se brslen křídlatý dostal z východní Asie během 19. století a do Spojených států kolem roku 1860, v obou případech výhradně jako okrasná dřevina pro podzimní barvu. Popis pochází z Thunbergovy práce o japonské flóře, kde byl veden ještě v rodu Celastrus; do rodu Euonymus jej přeřadil Siebold. Korkové lišty výhonů mají v Číně a v Koreji dlouhou tradici v bylinářství a moderní fytochemie z nich izolovala flavonoidy a terpenoidy. Lidové české jméno křídlatý je přímým překladem latinského alatus a míří na tentýž znak, který rostlinu prozradí i v zimě bez listů.