Brslen japonský 'Aureomarginata' (Euonymus japonicus 'Aureomarginata') sestříhaný do koule je stálezelený tvarovaný výpěstek. Nejde o kmínek ani o volně rostlý keř: koule je posazená přímo na zemi nebo na krátké bázi a její obrys je výsledkem opakovaného stříhání, nikoli přirozeného růstu.
Tvar vzniká postupně. Rostlina se v školce několik let stříhá po celém povrchu, čímž se donutí větvit z každého zkráceného výhonu; výsledkem je velmi hustá skořápka olistění a uvnitř holá kostra větví. Právě tato několikaletá práce, nikoli velikost rostliny, tvoří hlavní část ceny.
Olistění je stálezelené a barevné. Listy jsou vejčité až obvejčité, tři až šest centimetrů dlouhé, kožovité, velmi lesklé, se zeleným středem a širokým zlatožlutým lemem po obvodu. Barva se drží po celý rok a v zimě se žlutá část mírně nabíhá do krémové. Koule je proto barevným prvkem i v období, kdy je zahrada bez listu.
Udržovací řez je jádro užitné hodnoty. Stříhá se dvakrát až třikrát za sezonu, obvykle v květnu, v červenci a případně v září, vždy po vyzrání přírůstku. Brslen japonský snáší řez velmi dobře a obráží i ze staršího dřeva, takže rozjetý tvar se dá obnovit; při vynechání řezu se ale koule během jedné až dvou sezon rozjede do nepravidelné hmoty. Vedle obrysu se odstraňují i výhony vracející se k čistě zelenému olistění, protože rostou bujněji a během několika sezon pestrou formu potlačí.
Umístění odpovídá charakteru zboží. Koule se používá v páru u vstupu, v řadě podél cesty, jednotlivě v nádobě na terase a jako opakovaný prvek ve formální výsadbě. Ve volné půdě funguje jako stálezelený bod ve štěrkové ploše nebo v nízkém záhonu.
Nádoba má být hlubší, s objemem odpovídajícím velikosti koule, s drenážní vrstvou a propustným substrátem; přesazuje se zhruba každé dva až tři roky do většího objemu, protože kořenový bal prostor rychle vyplní a rostlina pak trpí suchem.
Zimování je u nádobových tvarovanců rozhodující. Mrazuvzdornost brslenu japonského je v našich podmínkách omezená, výrazně nižší než u brslenu Fortuneova, takže se počítá s ochranou. Ve volné půdě se vysazuje jen do teplejších poloh a do závětří, kořenový prostor se mulčuje a nadzemní část se v tuhé zimě zakrývá netkanou textilií. V nádobě se rostlina přezimuje ve světlé chladné místnosti nad bodem mrazu; promrznutí kořenového balu v malém objemu substrátu je častější příčina úhynu než mráz na olistění.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné. Na slunci je zlatý lem nejsytější, v hlubokém stínu pestrost slábne a koule řídne. Nutné je závětří, protože vysoušející zimní vítr poškozuje stálezelené listy.
Půda může být jakákoli propustná, včetně vápnité a chudší; rostlina snáší městské prostředí, prašnost i přímořské podmínky. Zamokření nesnáší.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý, roční přírůstek se pohybuje kolem patnácti až pětadvaceti centimetrů. Právě tato rychlost určuje, jak často je nutné stříhat a jak rychle se rozjetý tvar obnoví.
Brslen japonský pochází z Japonska, Koreje a Číny, kde roste v pobřežních houštinách a snáší slaný vítr. Právě odolnost vůči zasolení a vůči řezu z něj v západní Evropě udělala jednu z nejrozšířenějších dřevin pro stříhané ploty a tvarované výpěstky, zejména v přímořských oblastech, kde se používá podobně jako zimostráz. Do formálních zahrad se dostal v devatenáctém století spolu s dalšími japonskými dřevinami; pestrolisté odrůdy se zlatým lemem patří k nejstarším zahradním výběrům druhu a v nádobové kultuře plní stejnou úlohu, jakou měly v barokních zahradách vynášené oranžerijní rostliny.