Brslen japonský 'Albovariegatus' (Euonymus japonicus 'Albovariegatus') je stálezelený keř, jehož jméno popisuje hlavní ozdobu: bíle pestrý list. Kožovité, lesklé čepele mají tmavě zelený střed a bílý až krémový lem, takže keř z dálky působí světle a stříbřitě. Na rozdíl od žlutě pestrých brslenů nepřidává do výsadby teplý tón, ale chladný a čistý.
Druh tvoří hustě větvený, vzpřímený keř s drobnými vstřícnými listy. Výšku a šířku u nás určuje hlavně řez a zimní podmínky; snadno se udržuje nízký a kompaktní. Řez snáší velmi dobře, a proto se hodí do nízkých stříhaných plotů, lemů záhonů i na tvarování do koulí a kuželů. Nenápadné zelenavé květy jsou pro okrasu bez významu. Po teplém létě se jako u druhu mohou objevit růžové tobolky s oranžovými semeny, v našich podmínkách ale spíš výjimečně.
Bílá kresba vyniká nejvíc na světlém místě nebo v polostínu. V hlubokém stínu lem slábne a keř působí zeleněji. Pestré listy jsou citlivější na zimní slunce: když na zmrzlou půdu svítí ostré únorové slunce, listy mohou spálit a zhnědnout. Ideální je proto místo chráněné před mrazivým větrem a odpoledním zimním sluncem, například u severovýchodní stěny domu nebo mezi vyššími keři.
Brslen japonský patří k choulostivějším stálezeleným keřům. Mrazy snáší zhruba do -15 °C, v teplejších oblastech a městech zimuje venku bez potíží, v chladnějších polohách patří do závětří nebo do nádoby, kterou lze na zimu přesunout k domu. Ve volné půdě pomůže na zimu vrstva mulče u paty a v tuhých mrazech zakrytí netkanou textilií.
Rostlina bývá napadána padlím a štítenkou brslenovou. Vzdušné místo, kde list po dešti rychle oschne, a rozestupy mezi keři pomáhají padlí omezit; štítenku je dobré hledat na spodní straně listů a na výhonech. Všechny části rostliny jsou při požití jedovaté.
Proti žlutě lemované 'Aureomarginata' nabízí bílou kresbu, která ladí s modrými a bílými květy, stříbrnými listy a šedými dlažbami. Od drobného sloupkovitého 'White Spire' se liší tím, že netvoří úzký sloup a dá se vést do libovolného tvaru.