Brslen Fortuneův 'Emerald 'n Gold' (Euonymus fortunei 'Emerald 'n Gold') je stálezelený nízký keř s pestrým olistěním, jedna z nejrozšířenějších pestrolistých dřevin vůbec. Její hodnota leží v tom, že barvu drží dvanáct měsíců v roce, tedy i v období, kdy je zahrada jinak bez listu.
Habitus je nízký, rozložitý a hustý. Výhony rostou nejprve šikmo vzhůru, poté se sklánějí a plazí po povrchu; v místech dotyku se zemí zakořeňují, takže porost se sám rozšiřuje a zahušťuje. Rostlina má zároveň schopnost přichycovat se přídavnými kořínky ke svislému podkladu, a pokud se dostane ke zdi, plotu nebo kmeni, vyšplhá po nich do výšky dvou až tří metrů. Bez opory zůstává nízká.
Listy jsou vstřícné, vejčité, dva až čtyři centimetry dlouhé, kožovité a lesklé. Střed čepele je sytě zelený, okraj lemuje široký zlatožlutý pruh. Od podzimu do jara se žlutá část naběhne do růžové až karmínové, což je pro odrůdu typické a v zimě je to hlavní ozdoba. Olistění je stálezelené a vydrží bez poškození i tuhé mrazy, pokud rostlina neroste na exponovaném větrném místě.
Kvetení je nenápadné a u nízkých keřů se často vůbec nedostaví, protože brslen kvete až na dospělých, vzpřímeně rostoucích výhonech. Květy jsou drobné, zelenobílé, v červnu; plody jsou růžové tobolky s oranžovým semenem, které se objevují jen ojediněle. Plody jsou jedovaté.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Na plném slunci je žlutá barva nejsytější a zimní naběhnutí do červena nejvýraznější; v hlubokém stínu se pestrost ztrácí a listy zezelenají. Rostlina snáší městské prostředí, prašnost, kouř i sousedství komunikací.
Půda může být téměř jakákoli, včetně chudé, kamenité, vápnité i jílovité, podmínkou je propustnost. Sucho po zakořenění snáší dobře, zamokření nikoli. Nároky na živiny jsou nízké.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Konečná velikost volně rostoucího keře dosahuje třiceti až šedesáti centimetrů výšky a jednoho až jednoho a půl metru šířky; u opory vystoupá do dvou až tří metrů. Roční přírůstek se pohybuje kolem patnácti až pětadvaceti centimetrů.
Mrazuvzdornost je vysoká. Rizikem není mráz jako takový, ale kombinace zmrzlé půdy a zimního slunce s vysoušejícím větrem, kdy list ztrácí vodu, kterou kořeny nedokážou doplnit; projeví se to hnědnutím okrajů. Vzdušné, ale ne extrémně exponované místo tomu předchází.
Řez rostlina snáší dobře a obráží i ze staršího dřeva. Stříhá se v předjaří nebo v červnu; vedle srovnání obrysu je podstatné odstraňovat výhony, které se vracejí k čistě zelenému olistění, protože rostou bujněji a během několika sezon pestrou formu potlačí. Z chorob se objevuje padlí a na jižních zdech pak štítenka.
V zahradě slouží jako pokryvná dřevina na plochy a svahy, do nízkých obrub, do nádob a truhlíků, k podsadbě vyšších keřů a jako zeleň na zeď či nízký plot, pokud dostane oporu. Kombinuje se s jehličnany, vřesy a nízkými trávami; ve výsadbě se počítá se sponem zhruba čtyřiceti centimetrů, tedy pěti až šesti rostlinami na metr čtvereční.
Základní druh pochází z Číny, Koreje a Japonska, kde roste v lesích jako popínavá i pokryvná dřevina. Jméno nese památku Roberta Fortuna, skotského zahradníka a sběratele rostlin devatenáctého století, který pro Anglii přivezl z Číny řadu dnes běžných zahradních dřevin a proslul také tím, že vynesl z Číny čajovník a technologii zpracování čaje. Pestrolisté odrůdy druhu vznikly ve dvacátém století převážně v severoamerickém a nizozemském školkařství; jméno této odrůdy spojuje smaragdovou zeleň středu listu se zlatým lemem.