Bříza Jacquemontova (Betula utilis subsp. jacquemontii) je himálajská bříza pěstovaná především pro kůru. Ta je krémově bílá až sněhobílá, hladká a odlupuje se ve velkých tenkých blánách, pod nimiž bývá světle okrová nebo nahnědlá. Hlavní rozdíl proti bříze bělokoré je v rozsahu bílé barvy: pokrývá celý kmen včetně paty a přechází i na silnější větve, kdežto bělokorá bříza u země s věkem tmavne a rozpraskává.
V nabídce je poddruh bez kultivarového jména, tedy rostliny vypěstované ze semene. Bělost kůry a doba, kdy se objeví, se proto mezi jednotlivými stromy liší. Kdo potřebuje jistotu stejně bílých kmenů, volí vegetativně množené výběry, například 'Doorenbos', 'Jermyns', 'Grayswood Ghost' nebo 'Silver Shadow'.
Mladé letorosty jsou chlupaté, měděně hnědé a hustě pokryté korkovými hrbolky. Bílá kůra se na nich objevuje až po několika letech, takže mladé stromky bývají ještě hnědé a zbělají postupně. Koruna je oválná až kulovitá, poloprůhledná, s vystoupavými až vodorovnými větvemi a bez převislých konců. Listy jsou vejčité, 10 až 12 cm dlouhé, tedy výrazně větší než u bělokoré břízy, tmavě zelené, lesklé a hrubě pilovité. Samčí jehnědy jsou žlutozelené, dlouhé 10 až 12 cm, a rozvíjejí se v dubnu.
Raší brzy, v létě koruna působí jako lehká clona a na podzim se list barví zlatavě žlutě a v průběhu října opadá. Nejsilněji strom působí v zimě, kdy bílý kmen vystoupí proti tmavému pozadí a holé zemi. Kůra se rok od roku rozjasňuje, takže zimní účinek stromu s věkem roste.
Nejlépe roste na slunci. Lehký polostín snese, kůra v něm ale nevybělá tak výrazně. K půdě je nenáročná, roste v písčité i hlinité, kyselé i vápnité zemině; nejvíc jí vyhovuje propustná a rovnoměrně vlhčí půda. Trvalé zamokření a utužený podklad nesnáší. Kořeny jsou ploché, a proto mladý strom potřebuje několik let po výsadbě vydatnou zálivku. Městské prostředí a vítr snáší. Mrazuvzdorná je do -20 °C a zimní poškození u nás nebývá problémem.
Roste středně rychle, o něco pomaleji než bělokorá bříza. V našich podmínkách dorůstá 10 až 15 m a koruna je široká 6 až 8 m; v úzkých ulicích a na suchých místech zůstává nižší. Pěstuje se jako vysokokmen s korunkou ve dvou metrech nebo jako vícekmen se třemi až pěti kmeny vedenými od země.
Hodí se jako solitéra na trávník, do skupiny po třech kusech nebo jako vícekmen, kde se bílé kmeny násobí. Nejvíc vynikne před tmavým pozadím jehličnanů, u nočně osvětlených ploch a s podsadbou trvalek a nízkých keřů, které snesou prosvětlený polostín. Kvůli plochým kořenům nepatří do těsné blízkosti drenáží a zpevněných ploch.
Bříza užitková roste vysoko v Himálaji, v horských lesích, na sutích a v kamenitých náplavech. Poddruh jacquemontii obývá jeho západní část od Himáčalpradéše, Džammú a Kašmíru přes Uttarákhand po západní Nepál ke kaňonu Kálí Gandakí. Tenké blány kůry sloužily v Indii po staletí jako psací materiál pro sanskrtské rukopisy. Poddruh popsal francouzský botanik Édouard Spach a pojmenoval ho po přírodovědci Victoru Jacquemontovi, který v letech 1828 až 1832 procestoval severní Indii a Kašmír. Do zahrad se bíle olupující himálajské břízy dostaly v 19. století.