Bříza Jacquemontova (Betula utilis subsp. jacquemontii) je bíle olupující se poddruh břízy užitkové ze západního Himálaje, pěstovaný především pro kůru. Ta je krémově bílá až sněhobílá, hladká a odlupuje se ve velkých tenkých blánách; pod odchlípnutou vrstvou bývá světle okrová nebo nahnědlá. Zásadní rozdíl proti bříze bělokoré je v tom, že bílá barva pokrývá celý kmen včetně spodní části a přechází i na silnější větve, zatímco u bělokoré břízy báze kmene s věkem tmavne a rozpraskává. Tato rostlina se prodává jako poddruh bez kultivarového jména, tedy jako semenný materiál, ne jako vegetativně množený klon. To má praktický důsledek: bělost kůry a doba, kdy se objeví, se mezi semenáči liší. Školky proto vedle poddruhu nabízejí i vegetativně množené výběry s prokazatelně bílou kůrou, například 'Doorenbos', 'Jermyns', 'Grayswood Ghost' nebo 'Silver Shadow'.
Koruna je oválná až kulovitá, poloprůhledná, s vystoupavými až vodorovnými větvemi; převislé konce výhonů nejsou pro tento poddruh typické. Letorosty jsou zpočátku chlupaté, měděně hnědé a hustě pokryté korkovými hrbolky, a bílá kůra se na nich objevuje teprve po několika letech - mladé stromky proto bývají ještě hnědé. Listy jsou vejčité až obvejčité, deset až dvanáct centimetrů dlouhé, tedy výrazně větší než u bělokoré břízy, tmavě zelené, lesklé, s hrubě pilovitým okrajem a nápadnou žilnatinou. Samčí jehnědy jsou žlutozelené, deset až dvanáct centimetrů dlouhé a rozvíjejí se v dubnu; plodní jehnědy měří dva a půl až tři a půl centimetru, visí na stopkách a na podzim se rozpadají na nažky.
Sezónní průběh je vyrovnaný. Rašení je rané, letní olistění působí jako lehká clona, na podzim se list barví zlatavě žlutě a opadává v průběhu října. Nejsilnější působení má strom v zimě, kdy bílá kůra vystoupí proti tmavému pozadí a proti holé zemi; k tomu přispívá i to, že se odlupující blány drží na kmeni a mění jeho povrch. Kůra se navíc rok od roku rozjasňuje, takže zimní působení stromu s věkem roste.
Stanoviště vyhovuje slunné, snese lehký polostín, ale kůra v zástinu nevyzraje tak bíle. K půdě je poddruh nenáročný, roste na písčitých i hlinitých podkladech, snáší kyselou i vápnitou reakci a vyhovuje mu propustná, rovnoměrně vlhčí zemina. Trvalé zamokření a utužený podklad nesnáší. Kořenový systém je plochý, takže po výsadbě potřebuje několik let vydatnou zálivku a stín kolem kmene od podsadby mu neškodí. Snáší městské prostředí a vítr. Školky uvádějí mrazuvzdornost kolem -20 až -23 °C; ve středoevropských podmínkách jde o plně otužilý strom, u něhož zimní poškození nebývá problémem.
Vzrůst je středně rychlý. Konečná výška se udává deset až patnáct metrů, šířka koruny šest až osm metrů; v úzkých ulicích a na suchých místech zůstává strom nižší. Ve srovnání s bělokorou břízou roste o něco pomaleji, koruna je hustší a méně převislá, takže obrys je pravidelnější. Stromky se ve školkách dopěstovávají jako vysokokmeny s nasazením korunky ve dvou metrech nebo jako víceramenné tvary, u nichž se od země vede tři až pět kmenů.
V zahradě se používá jako solitéra na trávníku, ve skupině po třech kusech nebo jako víceramenný tvar, kde se bílé kmeny násobí. Osvědčuje se proti tmavému pozadí jehličnanů, u nočně osvětlených ploch a v podsadbě z trvalek a nízkých keřů, které snesou prosvětlený polostín. Vzhledem k plochým kořenům se nesází do těsné blízkosti drenáží a zpevněných ploch.
Bříza užitková roste ve vysokých polohách Himálaje, v horských lesích, na sutích a v kamenitých náplavech; poddruh jacquemontii obývá jeho západní část, od Himáčalpradéše, Džammú a Kašmíru přes Uttarákhand po západní Nepál ke kaňonu Kálí Gandakí. Druhové jméno utilis znamená latinsky užitečná a odkazuje na využití kůry - tenké blány sloužily v Indii po celá století jako psací materiál pro sanskrtské rukopisy. Poddruh popsal francouzský botanik Édouard Spach a pojmenoval jej po Victoru Jacquemontovi, francouzském přírodovědci, který v letech 1828 až 1832 procestoval severní Indii a Kašmír a ze své cesty se nevrátil. Do zahrad se bíle olupující himálajské břízy dostaly v průběhu 19. století a nejbělejší jedinci byli později vybráni jako pojmenované klony.