Bříza bělokorá 'Youngii' (Betula pendula 'Youngii') je převislá odrůda bělokoré břízy, v obchodě známá také jako bříza smuteční. Na rozdíl od běžné břízy nemá vedoucí výhon: letorosty po krátkém stoupání přestanou růst vzhůru a obloukem se sklánějí k zemi, takže si rostlina sama kmen nikdy nevytvoří. Pěstuje se proto jako roubovaný kmínek. Korunka se naroubuje na vzpřímenou podnož ve výšce 60 až 180 cm, u větších stromků i kolem 250 cm, a od tohoto místa se koruna už jen rozšiřuje a prodlužuje dolů. O konečné velikosti tak rozhoduje výška roubování víc než síla růstu.
Koruna je deštníkovitá až hřibovitá, hustá a přitom poloprůhledná, složená z tenkých, hluboko splývajících větví. Nejdelší výhony starších stromků dosahují až k zemi a uzavírají pod korunou prostor. Kůra kmene je bílá a odlupuje se v tenkých pásech, u paty starších stromků tmavne a rozpraskává. Letorosty jsou červenohnědé s drobnými korkovými hrbolky. Listy jsou trojúhelníkovité až kosníkovité, 3 až 7 cm dlouhé, dvakrát pilovité a svěže zelené; na dlouhých řapících se chvějí i při slabém větru. Žlutozelené jehnědy se objevují v březnu a dubnu, jsou nenápadné a méně početné než u běžné břízy.
Raší mezi listnatými dřevinami velmi brzy a mladé listy mají nažloutlý nádech. V létě funguje koruna jako lehká clona, pod kterou proniká dost světla i pro podsadbu. Na podzim se list barví zlatavě žlutě a opadává poměrně brzy. V zimě zůstane obnažená kostra převislých větví nad bílým kmenem a obrys stromku je čitelný i bez listí, proto patří 'Youngii' hlavně na samostatné místo.
Roční přírůstek je 20 až 30 cm a s věkem se zpomaluje. V našich podmínkách dorůstá 4 až 7 m podle výšky roubování a koruna je široká 2,5 až 4 m; po dvaceti letech stromek zaplní kruh o průměru tří až čtyř metrů. Jde tedy o malý strom do zahrad, kde by běžná bříza přerostla.
Daří se mu na slunci až v mírném polostínu, vítr mu nevadí, zasolení vzduchu u silnic ale nesnáší. Půda má být propustná a spíše lehčí, od písčité po hlinitou, kyselá i mírně zásaditá. Zavedený stromek snese sucho, špatně však snáší utuženou zeminu, trvalé zamokření a kolísavou hladinu podzemní vody. Bez ochrany přečká mrazy do -30 °C. Kořeny jsou ploché a husté a silně vysušují povrchovou vrstvu půdy, takže trávník pod korunou se udržuje obtížně. Řez se dělá jen v bezlistém období od listopadu do poloviny února, protože na jaře bříza roní mízu.
Uplatní se jako solitéra na trávníku, u vodní hladiny nebo v předzahrádce. Pod převislou korunou vznikne živý přístřešek nad sezením a prosvětlený polostín pro nízké trvalky, cibuloviny a traviny. Do těsné blízkosti zpevněných ploch a drenáží se kvůli plochým kořenům nehodí. Ve skupině se sází jen výjimečně, protože koruny sousedních stromků splynou a typický obrys se ztratí.
Odrůda vznikla jako náhodný semenáč, který místo vzhůru rostl po zemi; nejde o výsledek křížení, ale o výběr jedince bez vedoucího výhonu. Do obchodu ji kolem roku 1873 uvedla anglická školka Maurice Younga v Milfordu v hrabství Surrey a odrůda nese jeho jméno. Protože sama kmen nevytvoří, množí se výhradně roubováním na vzpřímenou podnož a každý stromek je tak složen ze dvou rostlin.