Bříza bělokorá 'Youngii' (Betula pendula 'Youngii') je převislá odrůda bělokoré břízy, v obchodě označovaná také jako bříza smuteční. Od druhu se liší ztrátou apikální dominance: výhony po krátkém stoupání přestanou růst vzhůru a obloukem se sklánějí k zemi, takže rostlina sama nikdy nevytvoří kmen. Proto se odrůda školkuje jako roubovaný kmínek. Korunka vzniká naroubováním na vzpřímenou podnož ve výšce 60 až 180 centimetrů, u větších kvalit i kolem dvou a půl metru. Od tohoto místa se koruna už jen rozšiřuje a prodlužuje dolů, a výška roubování tak určuje konečnou velikost stromku víc než jeho vitalita.
Habitus je deštníkovitý až hřibovitý, koruna hustá, poloprůhledná, složená z tenkých hluboko splývajících větví; nejdelší výhony starších jedinců dosahují k zemi a uzavírají pod korunou prostor. Kůra kmene je bílá, odlupuje se v tenkých pásech, na bázi starších stromků tmavne a rozpraskává; letorosty jsou červenohnědé s drobnými korkovými hrbolky. Listy jsou trojúhelníkovité až kosníkovité, tři až sedm centimetrů dlouhé, dvakrát pilovité, svěže zelené, dlouze řapíkaté, takže se chvějí i při slabém pohybu vzduchu. Jehnědy se objevují v březnu a dubnu, jsou žlutozelené a nenápadné, u převislých klonů méně početné než u druhu. Plodní jehnědy dorůstají dvou až čtyř centimetrů a rozpadají se na drobné nažky s blanitými křídly. Bříza je jednodomá: samčí jehnědy se zakládají už na podzim a přezimují jako nápadné převislé pupeny, samičí vzpřímené jehnědy vyrůstají teprve s rašením.
Sezónní průběh je u břízy výrazný. Rašení patří k nejranějším mezi listnatými dřevinami, mladé listy mají nažloutlý odstín. V létě funguje koruna jako lehká prosvětlená clona a pod ní proniká dost světla i na podsadbu. Na podzim se list barví zlatavě žlutě a opadává poměrně brzy. V zimě zůstane obnažená kostra převislých větví nad bílým kmenem, což je hlavní důvod pro solitérní umístění; obrys koruny je čitelný po celý rok, i bez listu.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné; větrné polohy nevadí, zasolení vzduchu u silnic odrůda nesnáší. Půda má být propustná a spíše lehčí, od písčité po hlinitou, s kyselou i mírně zásaditou reakcí. Zavedené stromky snášejí sucho, špatně nesou utuženou zeminu, trvale zamokřený podklad a kolísavou hladinu podzemní vody. Kořenový systém je plochý a hustý, bříza proto silně vysušuje povrchovou vrstvu a trávník v jejím okolí se udržuje obtížně. Mrazuvzdornost je úplná, dřevo odolává hluboko pod -30 °C.
Roční přírůstek se pohybuje mezi dvaceti a třiceti centimetry a s věkem se zpomaluje. Německé školky uvádějí konečnou výšku čtyři až sedm metrů a šířku dva a půl až čtyři metry, severoamerické zdroje jen tři až necelé čtyři metry; rozdíl vychází z výšky roubování a z toho, jak dlouho se korunka v mladosti vyvazovala vzhůru. Reálně jde o malý strom, který po dvaceti letech zaplní kruh o průměru tří až čtyř metrů.
V zahradě má 'Youngii' místo jako solitéra na trávníku, u vodní hladiny nebo v předzahrádce, kde by běžná bříza byla příliš velká. Uplatní se také jako živý přístřešek nad sezením a v kombinaci s nízkými trvalkami, cibulovinami a travinami, jimž vyhovuje prosvětlený polostín. Kvůli plochým kořenům se nehodí do těsné blízkosti zpevněných ploch a drenáží. Ve skupině se sází výjimečně, protože koruny sousedních stromků do sebe splynou a charakteristický obrys se ztratí.
Odrůda vznikla jako náhodný semenáč, který se místo vzhůru rozlézal po zemi; nejde tedy o výsledek křížení, ale o výběr jedince s porušenou apikální dominancí. Do obchodu ji kolem roku 1873 zavedla anglická školka Maurice Younga v Milfordu v Surrey a jméno 'Youngii' nese po něm. Protože rostlina sama kmen nevytvoří, udržuje se v kultuře výhradně roubováním na vzpřímenou podnož druhu, a výsledný stromek je proto vždy složen ze dvou rostlin. Druhové jméno pendula znamená latinsky převislá; u typové břízy se vztahuje jen na konce větví, u 'Youngii' popisuje celou korunu.