Bříza bělokorá 'Fastigiata' (Betula pendula 'Fastigiata') je jediná sloupovitá bříza v nabídce. Větve nerostou šikmo do stran ani se neklenou dolů, ale stoupají téměř souběžně s kmenem, a koruna proto zůstává úzká.
Dorůstá 12 až 15 m, šířka koruny se drží mezi 4 a 6 m. Stavba je otevřená a mezi vzpřímenými větvemi prosvítá, takže ani tento strom nevrhá hustý stín. Pěstuje se jako vysokokmen nebo jako strom zavětvený od země, který tvoří zelený sloup až k trávníku. Úzká koruna nezastíní sousední pozemek ani okna a dobře se snese s okolní zástavbou.
List je trojúhelníkovitý až kosočtverečný, pilovitý, celistvý a tmavší zelený než u semenáčů břízy bělokoré. Na podzim se barví žlutohnědě. Kůra je bílá, olupuje se a s věkem brázdí, letorosty jsou červenohnědé. V zimě je úzký obrys ze vzpřímených větví čitelný i z dálky. Semenáče sloupovitý tvar nedědí.
Proti 'Laciniata', která má dělený list a převislé větévky, působí přísněji a architektoničtěji. Kde je místo do šířky a jde o volný tvar, lépe poslouží semenáč břízy bělokoré; 'Fastigiata' je volba pro úzké pruhy mezi stavbami, podél cest a plotů. Ve stromořadí vytváří pravidelný rytmus štíhlých sloupů.
Roste téměř v jakékoli půdě, v písku, hlíně, jílu, rašelině i spraši, chudé i středně živné, suché i vlhké, od kyselé po mírně zásaditou. Chce plné slunce. Kořenový systém je mělký a silně rozvětvený, proto nepatří přímo do chodníku, kde by kořeny pod dlažbou strádaly. Větru odolává mírně a v našich podmínkách je mrazuvzdorná.
Sází se bez řezu a tvar drží sama. Výjimečně nutný řez se plánuje na léto nebo podzim a předjaří se vynechává, protože se tehdy z ran řine míza. Uplatní se ve stromořadí, v ulici, na středových pásech, v parku, ve velké zahradě, na hřbitově i jako součást větrolamu. V březnu a dubnu kvete žlutozelenými jehnědami, jejichž pyl dráždí citlivé lidi, proto ji alergik nesází těsně k domu.